(PageFive) 

Zapálení, chuť něco dělat, být vlastním médiem, láska ke svému klanu, dělat chytráka, odkrýt vlastní identitu nebo prostě nastavit štít zaběhnutým praktikám ať už politickým nebo těm marketingovým. To vše se ve vlastním poměru nachází ve fanzinech. Publikace Křičím: "To jsem já." za kterou stojí především Miloš Hroch se na více jak 230 stranách snaží nahlédnout do tuzemských fanzinářských vod od 80.let po současnost. Kniha rozdělena do sedmi kapitol jasně dává najevo, že budeme proplouvat mezi jednotlivými kmeny a možná některé překvapí, kde a v jakých, se ještě mluví o fanzinech. Sedm vlastních světů a sedm autorů: Miloš Hroch (hardcore punk), Ivan Adamovič (sci-fi), Jitka Kolářová (riot grrrl a feminismus), Michal Nanoru, Pavel Turek (fotoziny), Jaroslav Švelch (počítačové hry), Antonín Tesař (komiks) a Viktor Palák (metal). Už podle rozsahu je jasné, že nepůjde o podrobné mapování, ale interní náhled do jednotlivých tematických mikrosvětů, který ovládají jedinci s více či méně velkou odlišností od vžitého normálu. Spojením sedmi autorů dostáváme materiál, který není stejně dynamický a některé kapitoly jsou zkrátka zábavnější než druhé. Zejména osobní příběhy dávají vyniknout nad kronikářskou bezchybností. Schéma nastolené většinou v podobě průvodce, který komentuje vlastní práci, pocity a historii, která u těch starších je spojena s větším či menším skrytým bojem se státním systémem. Jitka Kolářové v kapitole o feminismu zmiňuje proč vydávala ten svůj: "Bloody Mary pro mě byla prostředkem jak se vypsat z frustrace z každodenního sexismu. Kanálem, pro který jsem se mohla pídit po zajímavých ženských, feministických a queer kolektivech i aktivitách a psát o nich. Kamarádskou skupinou holek, které spolu trávily čas výrazně přesahující práci na zinu." Filip Fuchs, který je hlavní postavou kapitoly Hardcore punk uvádí "Chytla mě ta surová, černobílá, xeroxová podoba - prostě psací stroj, nůžky, lepidlo. Fanzin byl stejně černobílej jako můj tehdejší pohled na punk a svět okolo."  Bohatá barevná příloha, dává vyniknout obálkám jednotlivých časáků a tím i otvírá prostor k porovnání, jak a jakou formou, estetikou a vizuálem pracují konkrétní kmeny. S nadšením lze vystopovat, že ačkoliv napříč kapitolami se stále setkáváme s tvůrci, kteří svůj background ať už dávno minulý nebo současný mají v hc/punku. Co se týká časové osy, ty nejstarší reprezentují pravděpodobně sci-faři, ty nejmladší pak fotozinaři. Ostatně Petr Hlaváček v té "juniorské sekci" zmiňuje "Publikace má výhodu, že s ní můžeš mávat kolem sebe a křičet, to jsem já." Vůně xerox barvy či v pozdnějších dobách ofsetu a omak drsnosti papíru patří k prvotním rituálům při střetnutí s novým číslem fanzinu. S úsměvem vzpomínám na doby, kdy Filip Fuchs věděl s naprostou neomylností, kdo ve městě si koupil právě aktuální číslo Hluboké orby a kdo tak neučinil měl velmi malý prostor se z toho vykroutit. Aktuální kniha, potvrzuje fakt, který je už znatelný delší dobu - o podzemní a fanouškovské aktivity - se začíná čím dál více zajímat i akademické prostředí. Nevím přesně jestli je to v důsledku vyzrání jednotlivých aktérů, nebo prostě atraktivní, ještě ne tolik podojené, real prostředí. Kniha Křičím: "To jsem já."  vychází v krásném grafickém outfitu a v bilingvním formátu, který má značnou šanci odkrýt jeden tuzemský bláznivě krásný svět, fanouškům napříč kontinenty.

www.pagefive.com

Obrázky