(by DEaFEKT)
Po bleskovém průletu Dé jedničkou dorážíme na sedmičku a zjiš?ujeme, že jsme první hosté, inu přespolní chodí i do školy přesněji a koncerty nejsou žádnou výjimkou. I přes avizovaný přesný začátek se klub plní velice pozvolna, ale naštěstí kolem půl deváté jsou prostory vcelku zaplněné. V tuto chvíli spouští i dánský dvojband. Silně natěšen zvukovou zkouškou a zejména intenzivním poslechem poslední desky Lack jsem zvědav okamžiků příštích.
Sedm černě oděných hudebníků stísněných s dvěma soupravami bicích na malém strahovském pódiu začíná písní od části ansámblu, jež nese název BARRA HEAD. Z desky mě produkce Barra head nenadchla tolik jako ta od kolegů Lack, možná i kvůli zpěvu, který zní na můj vkus příliš uhlazeně a melodicky. Naživo je mi projev kapely sympatičtější (většinou to tak bývá:). Minimalisticky se rozvětvující linka, jejíž hlavním tahounem je nemilosrdně tepající basa, která vyniká i přes nápor obou bubeníků, se poznenáhlu vrství nenápadně znějícími melodiemi, aby je v závěru pohltily eruptivní výbuchy kytarových rifů. V těchto pasážích se síla sjednocených kapel pod jednou zástavou projevuje nejmarkantněji.
Jako druhý je vcelku logicky servírován zákusek od LACK s názvem „Primo Levi“. Lack bývají přirovnáváni ke kapelám jejichž názvy jsou takřka ikonami, nejčastěji k Fugazi. Jak to však bývá, přirovnávání často pokulhávají, zvláš? u osobitých kapel – případ Lack. Kdyby už měl jít k nějakému přirovnání, tak mi při pár rifech hlavou probleskne poslední album Children of fall, ale to? vše. Ale zpět k dění v klubu. Opět tu máme minimalistické postupy a pomalou gradaci písní, kterým tentokrát vládne rozervaný, naléhavý a lehce špinavě podbarvený vokál. Do divočejších pasáží se pouštějí častěji než kolegové z pódia, ale před pomyslnými vrcholy dokážou zkrotit své nástroje jako zkušení kovbojové a v klidu klusem pokračovat dál. Chvílemi se nástroje téměř vytratí a vzduchem se mrazivě nesou texty písní …např. nails in flesh, nails in wood!! …, další silný trumf kapely. Frustrace ze světa kolem přetavená tu do méně či více konkrétních textů, žádná šablonovitá hesla nejsou na pořadu dne. Tady mi to nedá malou poznámku, že není nad to jít na koncert řádně „připraven“ a pak si jen s kapelou pobrukovat texty a plně se oddávat přívalu emocí, yeah!
Ve stylu jedna vaše, jedna naše proběhne celý koncert. Lack se pouští jen do písní z desky „Be there pulse“, nechybí „středomořským trylkem“ proložená „5 o’clock in the morning“ nebo úvodní (v závěru zahraný) “Marathon man“, kdy ústřední „running nothing but running“ je zdárně echováno kolegou vokalistou z BH. Škoda, že se v takto rozvětvené sestavě nepustili do i do předchozího syrovějšího a divočejšího alba. Sedmičlenná skvadra vytváří zajímavý dojem i po vizuální stránce. Změti trhajících se těl a entuziasmem sršícím bubeníkům „vévodí“ baskytarista BH s pohyby, které mě silně evokují choreografii Starců na chmelu a to nemyslím pejorativně.
Vše jednou končí, před úderem desáté i po přidané povědomě znějícím coveru (fakt jsem to nepoznal) a nenásilném poděkování, že jsme dali koncertu přednost před fotbalem (baráž) je po všem. Nezbývá než se rychle přeorientovat na lámané beaty, pokývat hlavami, krátce se vyspat a vyrazit na „strastiplnou“ cestu domů, ale to už je jiný příběh.
Fotky z koncertu najdete zde.
Více na old.czechcore.cz
|
