(La Vida Es Un Mus)
Džínový kraťasy, který jsou utržený tak, že jsou to skoro tanga, roztrhaný silonky, vestičky a kšandy. Hned první pohled na obal dokazuje, že se nic nezměnilo. Už jsem skoro přestal doufat, že se tahle parta někdy vrátí zpátky, ale teď držím v ruce nové 12ep a hořím nedočkavostí, až ho položím na gramec. Jak už jsem naznačil, obal je opravdu dílo. Jsou na něm vymódění členové kapely, opření o zeď a zahrabaní hlavou v zemi. Paráda, jdeme na to.
Ještě před tím, než se rozezní první tóny, mám velmi silné tušení, že to bude absolutní poprava. V podstatě se dá říct, že jsem o tom přesvědčenej a je to trochu podobný jako např. s Deathreat, jestli někdy v budoucnu vydaj ještě nějakou desku, je naprosto jasné, že nebude špatná. Limp Wrist jsou na tom se svými zkušenostmi a vkusem hodně podobně a tak mě ani tentokrát má předtucha neklame. Od první vteřiny se rozjede naprosto masakrální nasranej hc/punk, jehož výbušnost a razance jsou na maximální úrovni. Na téhle kapele jsem vždy miloval to, že i přes svou rychlost a jakousi splašenost, byla velmi čitelná a postavená na hitových nápadech. A teď mám skoro pocit, že některé kytarové riffy, jsou v tomto ohledu ještě dál. Přitom je to pořád nátěr jako prase a celkové vyznění celé nahrávky je možná nejtvrdší z toho, co kdy kapela nahrála. Už se mi dlouho nestalo, aby mi u podobné muziky běhal po prvních vteřinách doslova mráz po zádech a do toho jsem pogoval po pokoji, ale tady to přišlo tak automaticky, až mě to na stará kolena až trochu rozhodilo. Řezavá kytara, kulometné bicí a Martinův extrémně nasraný vokál, který je tentokráte ještě hustší než tomu bylo v minulosti. Obecně se dá říci, že Limp Wrist jsou momentálně trochu méně punk rock (samozřejmě myšleno čistě hudebně) a víc nasranej útočnej hard core ve stylu např. Talk is Poison (jedna z nejlepších a nejméně doceněných hc kapel 90. let) nebo Deathreat. Atmosféra je jakoby temnější a těžší a všechno se to na vás sype, totálně vás to rozsekává a doslova mlátí, protože to je zahrané absolutně sevřeně a přesně. Aby nedošlo k omylu, pořád jsou to samozřejmě Limp Wrist a ne nějaká chemicky vyčištěná nahrávka bez duše a tak nad vším neustále vládne punková neotesanost a hrubost. Texty opět jedovaté výpady proti společnosti částečně reflektující sexuální orientaci členů kapely, tentokrát, podobně jako hudba, přeci jen trochu temnější a smutnější. Ještě se asi sluší dodat, že booklet je opět parádní a že na straně A je 7 nových skladeb a na straně B je předchozí (a samozřejmě také vynikající) singl "Want Us Dead", což je výsada pouze evropské verze, na americkém ani japonském pressu ten singl nenajdete. Zcela nekriticky říkám, že tohle je po všech stránkách geniální deska a že jejich koncert 29. 6. na Sedmičce (KONEČNĚ!!!!!) bude prostě zabijárna.
www.myspace.com/limpwrist
www.lavidaesunmus.com
|
