(Day After Records)
Zkusím se soustředit jen na tuhle desku, přestože mě při jejím poslechu napadá milion odboček, které s touhle kapelou souvisejí. Takové to "zasazování věcí do kontextu" a "nahlížení na věci z mnoha úhlů" by bylo tomto případě relevantní, protože by jen odvádělo pozornost od toho podstatného, co se děje právě teď. Od Heron. Jestli chcete nějaké širší konstrukce, vytvořte si je sami.
Lehké pošimrání na začátku desky má téměř stejný efekt, jak když vám poprvé někdo
přejede pírkem po zátylku. Trochu sebou cuknete a pak zjistíte, že hrozně chcete vědět, co bude dál. Nicméně už tušíte, že to bude stát za to, přestože se vlastně ještě vůbec nic nestalo. U mě to tentokrát bylo stejné a hned jak začali Lvmen svůj příběh vyprávět doopravdy, stal jsem se naprosto oddaným posluchačem. Ihned mě napadlo, že atmosféra prvních dvou geniálních desek, která mi tolik chyběla na Mondo je zpátky. Stačilo mi k tomu skutečně jen pár vteřin a už jen tenhle samotný fakt udržoval moji pozornost na maximu, protože to bylo krásné zjištění. No a když jsem tedy poslouchal velmi pozorně, tak mi došlo, že současní Lvmen jsou si mnohem jisti sami sebou a v tom se odráží i síla nápadů, z kterých je nová deska doslova utkána. Oproti té předchozí není zdaleka tak krkolomně poskládaná dohromady, vše na sebe mnohem víc navazuje a ták máte skutečně pocit, že posloucháte příběh, který má mnoho podob, ale obrovskou kontinuitu a hlavně sílu. A přestože jsou skladby oddělené, někdy vám to ani nedojde, jak vše plyne. Z tohoto by se mohlo zdát, že je vše postaveno na podobném tempu i nápadech, že to je to, co vytváří kompaktnost celé nahrávky, ale opak je pravdou, protože Heron je v mnoha ohledech daleko odvážnější než Mondo a tím se znovu dostávám k tomu, že Lvmen jsou si mnohem jistější sami sebou. Občas vás některá pasáž bez varování (ale také bez křeče, to je třeba jasně podotknout) rozstřílí stejně jako se to stalo na fenomenální druhé desce, kdy jsou Lvmen bez skrupulí drtící rockovou kapelou, jež seká konkrétní ostré riffy podpořené brutální palbou bicích. Jsou to hodně silné a zapamatovatelné momenty, které celé album neuvěřitelně obohacují aniž by ho nabourávaly. A pak je tu samozřejmě ta pavučina naznačených melodiíí, samplů a zvláštních nálad, která byla pro tuhle kapelu vždy tak specifická a která i teď funguje dokonale. Zdá se mi, že kytarové harmonie v mnoha ohledech vyvažují fakt, že je tahle deska téměř instrumentální, zpěvu je na ní opravdu velice málo, ale to tak vlastně bylo vždy. Na druhou stranu těch několik momentů, kdy se hlas náhle vynoří je skutečně magických, na čemž má zásluhu hlavně Dádův zpěv plný zvláštního smíření. Tím se pak dostávám k tomu, že Heron v sobě samozřejmě nemá tolik temnoty a beznaděje, což bylo v ranném období Lvmen určujícím prvkem všeho, ale má v sobě mnohem víc příjemné znepokojivosti než Mondo. Jakoby skrz černé mraky, které plynou po obloze podle toho jak fouká vítr, prosvítalo občas sluneční světlo a vytvářelo uchvacující podívanou, jež v sobě má všechen smutek i naději. Jestli jste na Lvmen tohle vždycky milovali, mám pro vás dobrou zprávu...........
p.s. Krásný je i obal vyvedený parciálním lakem, hlavně u 2lp verze je fakt krása
se na tu desku koukat. Jednoduché ale velice účinné a dotažené do konce.
Lvmen
Day After
Více na old.czechcore.cz
|
