Na úvod mě dostal obal (krásná práce Andreie Bouzikova), kde už vám úvodní obrázek naznačí, o čem deska bude. „O tom jak je tento svět krásný a bezstarostný, určitě ne. Kluci z kostela to taky pěkně schytaj.“Po rozložení na vás „vyskočí“ velká fotka kompletní sestavy Lahar. Dále zde najdete speciální dárek pro Váš gramec, texty a samozřejmě krásnou desku, na které už na vás čeká necelých 27 minut parádního thrash metalu.
Hned jak desku pustíte, a volume posunete doprava, ozve se úvodní intro, které ve mě vybudí ten správný pocit a připraví na masakr. A pak to začne. Stěny se třesou a Banán do toho začíná řvát. Dozvíme se, že nám nebude odpuštěno, propadli jsme se, až dolů tam kde vládne Karel Heřmánek. Ano, Ďábel je hovno. Takto se jmenuje i tento song, který mě rozhodně nenechá jen sedět.
Další věcí je Pohřbeni zaživa. Začátek tohoto songu je přímo kytarová střelba na všechny z nás. To co předvádí Korek na kytaru a Žrout na bicí je opravdu paráda. Poté opět začíná vládnout Banán. Je o tom, že žijeme sračky, ale přitom si myslíme, jak se máme dobře. „Krásně vystiženo proto co se každý den děje kolem nás.“
Dva hroby jsou třetím válem na desce. Začátek vás opět nutí vstát ze židle a „moshovat“ po pokoji.
V tomto songu Banán spíš recituje, než zpívá, ale po chvilce si budete broukat, s ním. Ve Dvou hrobech se zastavíme, přestaneme se bát a konečně přestaneme hrát jejich hru podle pravidel. „Jak výstižné“
Následující pecka, mě dostala hned na poprvé, a patří k mé nejoblíbenější na desce. Pokud i tento song vás nechá sedět v klidu u čaje, tak s vámi není něco v pořádku. Jmenuje se Řecko. A je o tom že „MY VŠICHNI JSME ŘECKO! TADY VŠUDE JE ŘECKO!“ Dostalo mě to po textové, ale i hudební stránce. Kytara, basa bubny a zpěv, vše mi tu hraje do not. Hlavně žeru to, jak z toho sálá energie. A nutí vás to přemýšlet o textu.
Pátý song mi přijde jako nejvyhranější na desce. Text je zde jasně dán, a to proti církvi a jejím ovečkám. Prostě jen poslyš slova neznaboha. Navždy jsme nepřátelé!
Jak už napovídám, název je Navždy nepřátelé a opravdu, zde si pánové dávají do těl. Vše začíná v poklidném tempu, avšak po chvilce opět zavládne kytarová palba a zem se začne otřásat.
Ty sóla a zklidnění tempa mě opravdu baví. „Pomalu se uklidňujete z uragánu, ale najednou jste opět vystřeleni na měsíc“
Život tě naučí je název nejkratšího válu na desce, který ve mně probouzí zamyšlení nad tím, jak se kurva chovám k ostatním a jak žiju ten svůj život.
Předposlední věcí je Fekete Peter. Úvod je jasné naznačení, že tato karta nebyla správná. Poté se vše začne rozvíjet v duchu řvoucí kytary, basy a bubnů. Kde vás po chvilce opět zasáhne Banánův jekot. „A naposledy rozložíte karty a zeptáte se boha. Protože nakonec zbudou jen sirky, láhev a éter.“
A toto vše je ukončeno krásným textem od Fráni Šrámka, který kdysi hrála Kritická Situace. Ano, je to Snad kdesi za Piavou. Dostává mě to a vždy si to musím zařvat s Banánem.
Shrnul bych to asi takto – je jasně vidět, že Lahar od poslední desky (Oběti doby) mákli. Je jasně slyšet, že jsou vyhranější a délky songů to potvrzují. Také je jasně znát příchod Banána. Ve zpěvu je to jasné, ale určitě i po té textové stránce.
Jak na živo, tak i na desce jsou Lahar výborný a určitě stojí za to navštívit koncert. U jednoho poslechu této desky určitě nezůstanete.
Slať tofužel nakonec hrát nebude. Nahradí je Marastic Blues, neznámá, ale vynikající bruska kloubící oldschool Grindcore a Punk ve vysoce výbušnou směs.
Ahoj Peťo, proč ten hejt? Ani píseň, ani klip určitě přímo nepomůžou lidem, kteří pomoc potřebují. Představuju si ale, že by se obojí mohlo stát malou součástí velkého společného vícehlasu a ten vícehlas by třeba mohl postupně pomáhat změnám - formovat atmosféru ve společnosti směrem k vět&sca.... (text zkrácen)
