Těšínským Jazz Clubem se v pondělí zase jednou prohnalo peklo v podobě koncertu španělské crust noise party Leadershit. Barcelonští občané tam předvedli jednu z nejlepších show, které tam letos zatím proběhly.
Ale popořadě. Na pondělí celkem slušně zaplněná akce měla předehru v podobě povídání Jumpera z kapely John Ball o jejich nedávném turné po Rusku, Estonsku a Ukrajině. Zážitky ještě očividně nabitý Jumper vybaven videem, televizí i mikrofonem všechny zájemce pobavil i naštval vyprávěním o tom, jak moc si například v Rusku dovolují náckové, kteří tam téměř beztrestně vraždí lidi, jak těžce se žije obyčejným lidem, pro které je obrovský problém by? jen vycestovat do jiné země, ale zároveň také o nesmírné vstřícnosti, vzájemném přátelství a nadšení lidí z tamní scény, které při tom většinou chybí i to základní na pořádání akcí, tedy kluby a jiná vhodná místa.
Vše bylo podpořeno zmíněnými záběry videa, kde nám Jumper několikrát ukázal sama sebe s kapelou na koncertech v prostředích jako zkušebna, nebo moskevská diskotéka (absence klubů). K vidění byly ale také ukázky vystoupení místních kapel, které s John Ball hrály, stejně jako záběry z měst.
Dvě dobré zprávy závěrem. Do Česka konečně dorazily v Moskvě vydané CD´s John Ball s moc hezky udělaným obalem, který kreslil jistý ruský umělec podle svých pohledů na texty kapely.
A také, důkaz zmíněné vstřícnosti a nadšení tamních lidiček. John Ball na svém východoevropském putování prodělali tisíce. "Za ty zážitky nám to ale stálo," říká Jumper. Teď ale přišla z Ruska zpráva, že se tamní děcka začaly skládat mezi sebou a pořádat benefity, aby prý mohli zmíněný schodek alespoň částečně uhradit!
Hudba. Jako první po povídání naběhla polská punk as fuck partička H.G.W. Ta nejdříve nechtěně pobavila několika minutovým opakováním základních polských počtů "raz, dwa, trzy", když zpěvák a zpěvačka těmito slovy neustále zkoušeli ozvučit zlobivý zpěvový aparát.
Pak se konečně začalo. No, pokud bude tahle parta na sobě makat, mohlo by z nich něco být, protože pár kousků, z ovšem později už předlouhého a několika zbytečnými pauzami zdržujícího koncertu, neznělo zle.
Zpěvačka Kasia by se ale třeba měla zbavit stydlivých úsměvů a občasného až nesmělé pípání do mikrofonu. Dáma promine, ale kapela zněla zajímavěji, když její mikrofon uchopil třetí ze zpěváků, který svým chropotem dobře doplňoval klasický punkový zpěv svého kolegy. Právě tyto chvíle jako by i více nakoply celý zbytek kapely a vše začalo šlapat o třídu výš.
V přestávce po vystoupení Poláků jsme pak mnozí v duchu zatleskali, když místo ještě jedné avízované polské předkapely začali své aparáty k pódiu nosit Španělé, na které většina lidí hlavně přijela. Bylo už totiž docela dost hodin a hlavně nás přespolní odkázané na autobus docela děsila myšlenka na to, že v opačném případě uvidíme z Leadershit nejvýše zvukovou zkoušku a vymajnzneme na bus.
Měli jsme však štěstí před bouří, která se vzápětí v Jazzu strhla. Barcelonští Leadershit totiž mimo jiné potvrdili jednu ze starých pravd o tom, že dostatečně vyhraná a dobrá kapela, která má navíc možnost hrát na svou poměrně dobrou pódiovku, si dokáže vytvořit přiměřeně dobrý a silný zvuk téměř kdekoli.
Od pódia tak vzápětí začali do lidí doslova prát hutný, hluboký a jednolitý zvuk, ve kterém ale neztrácely ani jednotlivé vyhrávky obou kytar, či basa. A poměrně dobře byl slyšet i zuřivý, hrubý zpěv pána zpěvota, stejně jako hlasy dvou kytaristů a basáka, kteří mu čas od času sekundovali.
Hudebně šlo o ten moderně zahraný crust, ovšem hraný s nesmírnou energií a nasazením, navíc parádní i tím, jak Španělé dokázali s jednotlivými kousky pracovat co se týče intenzity i změn tempa. Místy jste tak slyšeli šlapavý a našlapaný sound, který připomínal třistakrát zrhublé Motorhead, nebo taky, jak mi napověděl kámoš Duda, vzdáleně i to, co u nás umí třeba Malignant Tumour. To vše se ale jindy zvrhlo do daleko rychlejšího námrdu, aby pak zase došlo na až klasické metalové vyhrávky kytar, které vzápětí vykopala ztěžklá a zpomalená mašina, jejíž riffy doslova drtily vzduch v klubu.
Paráda! Ačkoli nejsem žádný velký znalec crustové scény, myslím si, že jméno Leadershit by si měli zapamatovat všichni fans, ovšem pozor, nejen!, tohoto stylu.
Při psaní téhle recenze tak člověku zároveň nezbývá, než si smutně uvědomit, že koncert Španělů byl zároveň možná jeden z posledních příjemných večírků, který punkeři z Občanského hnutí Liberte v podzemních prostorách Jazz Clubu mohli udělat. Koncem července jim totiž končí friendly nájemní smlouva s městem Český Těšín, které je poté vykopne ven. Podle kuloárních zpráv chce tamní radnice do prostor nastříkat nemalý peníz a provozovat tam klub na poněkud "vyšší" úrovni.
Při všech těch vzpomínkách na parádní akce (mimochodem, píšíc tohle mám na sobě triko chicagských Fourth Rotor, které jsem od kapely koupil po koncertě kde asi.. :-) je to určitě důvod k nemalé lítosti, ale hlavně k velkému přání, a? lidi z Liberte najdou zase nějaký dobrý prostor, kde kultura na "nižší" úrovni bude moci žít dál.
A závěrem pozor! Akce v Jazz Clubu u hraničního přechodu do Polska stále pokračují. Při současné absenci aktualizace českých stránek Liberte najdete program na polských stránkách www.liberte.prv.pl, nebo www.klubliberte.prv.pl. Určitě na ně mrkejte, protože Jazz nás ještě do července překvapí nejednou zajímavou akcičkou.
Viva la Leadershit, viva la Liberte!
Více na old.czechcore.cz
|
