V pátek jsem se rozhodl dotáhnout své staré tělo zase jednou po čase za kultúrou. Spojujíc příjemné s příjemným, vypravili jsme se společně kámošema do Dvora Králové do Barakudy, nikoliv náhodu ale se záměrem kochat se koncertními výkony kapel Lewisit a Fetch!. Cesta by? jen něco kolem 20 km dlouhá byla jízdou očistcem, při neustávajícím sněžení a na vozovce dávající vzpomenout spíše švédskou rallye, než podkrkonoší v předjaří. Nicméně dojeli jsme ve zdraví.
Koncert pořádal Vojta z HlukStrojů, vstupné bylo pade, s tím že pokud byl dotyčný ochoten, mohl dát i sedumdesát, a navíc ke vstupence cédé „Lewisit, Fetch, Wollongong a GNU“, za dalších 14 dní na něj bude totiž volně navazovat vystoupení obou posledně jmenovaných kapel. Přičemž i obě dnešní kapely by svým soundem zapadly mezi hřebce ze „stříbrnoraketí“ stáje. Barakuda je prostor podle mého trochu neš?astný, poněvadž pro příjemné koncertíky trochu velký. Takže při našem příchodu po deváté se v sále schovávalo odhadem tak kolem 15 lidí, přičemž dalších asi dvacet bylo na baru. Další nevýhodou jsou poměrně vysoké stropy a s tím spojený problém se zvukem, při malém počtu lidí se tady prostě trochu blbě zvučí. Zvukař byl však tentokráte poučený a udělal to nejlepší co mohl, pustil to seč ušní bubínky vydržely.
První nastoupili chvíli po desáté Lewisit. Tuhle libereckou smečku už jsem slyšel několikrát, ale bez mučení přiznávám, tohle bylo jejich dosud nejlepší vystoupení. Někdy na sklonku loňského roku vyměnili Lewisit basáka, a tahle změna jim soudě podle předvedeného výkonu rozhodně neublížila. Lewisit hrnou v sestavě kytara, zpěv, basa, bicí něco, co bych při své obsesi muziku škatulkovat označil asi jako screamo-noise-core. Oblíbeným akordem tak nebyl E-maj, ale kytarová vazba, kteroužto to začalo i skončilo. Michal se svým sveřepým řevem povýšil svůj hlas na další nástroj kapely, který snad ani tolik nesděluje texty, jako vyjadřuje emoce. Obrovitý kytarista soustružící neúprosně hlukové stěny pak svými šamanskými tanečky podtrhl jen výraz kapely. Ve výsledku tak stál po prvním kuse pod podiem hlouček lidí neschopných slova. Jak se mi po koncertě „pochlubil“ Michal, zpěvák z Lewisit, onehdá prý jejich set někdo označil slovy: „co song, to úder otevřenou dlaní“. A s tím si dovolím souhlasit. Lewisit předvedli neuvěřitelně našlapanej a sevřenej výkon, žádný prodlevy mezi kusy, jen chvíle soustředění, kdy se zpěvák v předklonu připravoval na další vál. A prásk, další song, kterej vás zaručeně trefí. Lidí postupně přibývalo, takže ve finále nás bylo v sále odhadem kolem padesáti. Po setu byli Lewisit vyžádáni zpět a museli přidávat. A očividně spokojená kapela si to vychutnala.
Následovala přestávka pro přestavbu podia, a mozek mohl konečně trochu absorbovat ty ocelové hřeby, které do něj Lewisit natloukli. Následovali pražstí Fetch!, které jsem dosud neměl tu příležitost. Jestliže jsem se nebál zaškatulkovat Lewisit, u Fetch! bych si musel pomoci označením noise-psychedelic-n’roll-core. Fetch! měli jednu obrovskou nevýhodu, a to že hráli po opravdu výborných Lewisit. Zpěv Fetch! byl o poznání srozumitelnější a strunné nástroje vyluzovaly jiné zvukové vzorce, než v případě první kapely. A to nemyslím nijak ve zlém ani pro jednu z kapel. Atmosféru vytvářeli hlavně zdánlivě monotónním opakováním klidnějších pasáží, aby song vygradovali pasáží o poznání energičtější. Chlapíkům sice nechybělo nasazení, ale taky musím kriticky dodat, že jejich set zdaleka neměl takový koule jako set liberečáků. A byl konec a jelo se domů, a za 14 dní zase v Barakudě.
Více na old.czechcore.cz
|
