(Jade Tree)
“Will you be the one to break traditions’s chain?“
Řekněme si nejdříve něco o situaci, která tehdy skutečně panovala, před tím, než zabředneme do nostalgie oněch časů… V době, kdy Lifetime vydali svůj debut v roce 1993, se punk a hardcore scéna na východním pobřeží USA evidentně odklonila od cesty, kterou nastoupila na počátku let osmdesatých. CBGB’s konečně po dlouholetém vyhrožování zrušilo tradiční a legendarní nedělní odpolední koncerty, klub Anthrax v Norwalk, Connecticut, také nadobro zavřel svoje dveře a drtivá většina kapel, které byly aktivní koncem 80tých let, se v té době buď již rozpadla nebo smutně ztratila pointu.
Situace se měnila: skinhead a punk kultura a ‘sound’ a móda youth crew-straight edge, která byla kolem roku 1988 téměř náboženstvím, citelně ochabla, zatímco zájem o Washington D.C. styl a punk raných 80tých let se začal zvedat. To mělo nevyhnutelně vliv na hudbu jako takovou, což se zcela evidentně projevilo během léta 1992, když se slovo ‘hardcore’ stalo synonymem pro kohokoliv od Born Against a Burn po Mouthpiece a Quicksand (jestliže jste o těhle kapelách nikdy neslyšeli/y, buďte ujištěni/y, že každá zní úplně jinak). Uprostřed toho všeho byla kapela z New Jersey zvaná Lifetime, která zpívala o dešti dopadajícím na tvůj jazyk a na svá trika kreslila květiny, zatímco se hlásila k odkazu kapel jako Minor Threat a SS Decontrol, což bylo, pravda, jaksi zlomové. Jestliže hardcore chtěl být v novém desetiletí stále relevantní, musel vystoupit sám proti sobě.
“Hardcore is not a background beat for you to move your dancing feet, it’s the life for those who love living.“
Tohle dvoj cd obsahuje většinu věcí, co Lifetime vydali před tím, než nahráli alba pro Jade Tree: sedmipalec a LP na New Age, Tinnitus LP, raný živák z Lost Horizon v Syracuse, New York, plus věci, co se nikdy nedostaly na světlo světa v podobě nahrávky, jako třeba předělávky od Billy Bragg a Embrace (nástupce Minor Threat), nějaké b strany a remixy a dema pro Jersey’s Best Dancers LP, a taky skladbu ‘Theme song for a New Brunswick basement show’, která byla ve své původní podobě v roce 1996 použita na kompilaci mého fanzinu Anti-Matter. Dále je tu zremixovaná verze Background LP, kterou dal dohromady budoucí basák Lifetime Dave Palaitis. Není žadným tajemstvím, že tenkrát měly kapely na nahrátí desky zanedbatelné částky – od New Age dostala v roce 1992 kapela zhruba – tak považujte tuhle verzi spíš za historickou opravu, než historickou revizi (pro puritány je zde původní verze.} Ještě lépe, tohle berte jako možnost, kdy se mohou střetnout dva světy:
‘novější‘ Lifetime možná byli kratší, rychlejší, hlasitěší a z valné většiny bez kytiček, ale ‘staří‘ Lifetime byli stejně tak ztřeštění, zranitelní a výmluvní. A tím až příliš předstihli svou dobu.”
“I still feel the passion and the energy. I can’t help but feel hardcore as a part of me. Times will change and people change and so will styles, but something in the music just makes me smile.“
Zahnul jsem za roh, uviděl frontu, stovky lidí čekajících to léto roku 2005 na tři dny koncertů kapel, které se znovu daly dohromady. Narazil jsem na Geoffa, starýho kámoše z New Jersey scény, kterej pamatuje jak to všechno začalo. „Evidentně” zauvažoval, „Lifetime jsou nový Beatles.”
A i když set, kterej jsem ve Philladelphii viděl, se sestával výhradně ze skladeb z alb, která vyšla na Jade Tree, nebylo možné potlačit všechny ty vzpomínky na rané Lifetime – dobu, kdy kids na koncertech nosili/y trika IT’S NOT OK TO DRINK a zároveň zpívali/y při písních o tom ‘bejt vožralej jak hovado‘, před tím, než se z Yemina stal doktor, a z Ariho táta, a když nás Wagenschutz nechával kopírovat a dělat fanziny, kterejma jsme si dělali srandu jeden ze druhého, během jeho ubíjející směny v Kinko’s v Novém Brunswicku. Naposled, co jsem si skočil z pódia? To bylo taky na koncertě Lifetime první vlny. Na to nezapomenu.
Po koncertě, na nějakém jiném parkovišti v Pennsylvanii, na mě Ari Katz, držíce svou nově narozenou dceru, pokynul, abych k němu přišel. Chvilku jsme mluvili, než se zeptal: „Hraješ stále ještě muziku?” Řekl jsem mu že jo, ale že si nejsem jistý, jestli v tom chci pokračovat. „Ale budeš,” odpověděl, evidentně odkazující na jeho vlastní výrok. „Nemůžeš jen tak přestat. To je to, co děláme.”
Norman Brannon
Říjen 2005
“All my life It’s been driven into my skull: be successful, be happy, be beautiful. And you wonder why I’m such an asshole.“
Toliko z úvodu k plastové krabičce se dvěma cédéčky plnými autentické výpovědi jedné party lidí, jedné scény, jedné doby… avšak mnoha míst. Vyňato z malé knížečky plné fotek z turné a koncertů, úryvků textů a náhodně poházených částí rozhovoru, se členy kapely, původně použitých v magazínu Rumpshaker. A samozřejmě s trochou toho vyprávění, vzpomínání a vtipných historek (jak už to tak k dobrému výletu do minulosti, jakým podobné diskografie koneckonců bezesporu jsou, patří) a vůbec jak to teda vlastně v té zemi daleko za mořem tenkrát bylo s kapelou, na kterou si určitě ještě vzpomenou ti/y, kteří/ré v první polovině 90tých let stávali/y v prvních anebo posledních (na tom zas až tak nezáleží) řadách na koncertech v pražské Roxy či strahovské 007 a ti/y, kteří/ré v polovině druhé let devadesátých už jen zprostředkovaně, ale možná neméně silně hltali/y každou novou nahranou kazetu od těch kapel, které už nemohli/y spatřit na živo, ale díky kterým mohli/y nasát alespoň náznaky atmosféry doby nedávno minulé… Ale na druhou stranu, staré věci ocházejí a nové stále přicházejí a čas se nedá zastavit a doba se mění a tak než se nadějeme, vynoří se tady diskografie kapel, které jsme někdy v minulosti poslouchali/y, které nás vratí na malinkou chvilku o deset let nazpět (třeba jako nedávný koncet Damnation A.D. na 007, wow…). Nejsem si ale jistý, co kapely jako Lifetime můžou a zda-li vůbec osloví mladší generaci - žádný make up a pseudo metal, žádné retro, nehrají jako Isis ani jako Tragedy, a kde je kurva ta temnota, sem přece temnej/á, ne? No nic, raději pospěšme a honem si pod peřinou posvi?me na tu moc pěkně vyvedenou věc, ukrývající se v papírovém přebalu. I když pro mě osobně jsou nejoblíbenější právě ta pozdější alba jako ‘Hello Bastards‘ nebo ‘Jersey’s Best Dancers‘, tak věřím, že si tenhle Jade Tree počin najde svou cestu do postýlek (stojanů na cd zní trochu suše, ne?) každého, kdo nikdy nezapoměl na to, že tam někde v bažinách Jersey… kdysi… teď?
flo
www.jadetree.com/bands/artist/lifetime
Více na old.czechcore.cz
|
