Legua Armada rec.
Když mě od Jožky přišel mail, že bude mít tohle splitko, moje dušička se zatetelila radostí a pak ještě dvojnásob, když přišla zpráva, že deska je zde. Los Crudos jsou mou srdcovou záležitostí a pakliže se v upoutávce na desku psalo, že jde o matroš nikdy nevydaný, nebylo nad čím přemýšlet. Ono se to také vyplatilo, nebo? jak jsem se pak dozvěděl, byla tahle deska po netu během dvou hodin prodaná. To je slušný, ne? Zřejmě není moc lidí, kterým bych musel Los Crudos představovat, hardcore punk s pravým jihoamerickým temperamentem. Čtyři záseky, jež vám roznesou vaše střívka pěkně po zdi a vy se v nich budete ďoubat a hledat zbytky včerejšího oběda. Vztek, nasranost, úplně cítíte, jak to v těhle chlapících klokotá a vaří se to a nemění na tom nic fakt, že je to nahrávka šest let stará. Tohle vás nakope, i když si budete desky pouštět v šedesáti z houpacího křesla, rázem zahodíte francouzské hole a chodítka, zujete bačkory a zdemolujete obývák Sice jsem si tuhle desku kupoval hlavně kvůli Los Crudos, ale nesmím opomenout MK Ultra, kteří jim druhou stranou více než zdárně sekundují. Podobný duch, podobný náboj, uvařené podle trošku jiného receptu, ale výsledek je stejně našlapaný jako u Los Crudos. Tři kruté záseky, které se přenesou jak ohnivá bouře a nechávají za sebou jen spouš? z popela a dýmu. Ani se nestačíte nadechnout, krev se vám začne vařit a rázem explodujete u stropu jak balónek z poutě. Hodně nasraná a vzteklá deska je tohle splitko, matroše z let 99/98 jasně ukazují, jak se to mastilo pře pár lety. Tyhle kapely měli na tohle dobrý patent a ukázali mrtě punx/hc kids cestu, kde najdou tu sílu tohohle štýlu. No raději to stočím na minidisc, nebo ten asfalt za chvíli vydřu na krev, je to totiž placka, kterou teď otáčím na gramci pořád dokola.
Více na old.czechcore.cz
|
