(The End Records)
Skupina složená se samejch divnejch existencí. Takový pocit jsem měl vždy, když jsem poslouchal předešlou desku Coward a bylo to opravdu mockrát. Tento pocit pak dostal zcela konkrétní obrysy na koncertě v Drážďanech, který mě definitvně dorazil. Jakkoliv byly ty skladby brutální už z desky, naživo vás prostě zmlátily a navíc dívat se na ty lidi jak do toho řežou byl zážitek sám o sobě. Všemu samozřejmě vévodila Julie Christmas a její psychopatická stylizace do panenky v šatičkách, která se postupem času mění na Chuckieho v ženském těle. A přesně taková byla i Coward samotná, v některých chvílích konejšivá, v dalších brutální a zákeřná a navíc jste nikdy nevěděli kdy co z toho přijde.Novinka The Ruiner si pak stále udržuje svou nevypočitatelnost a hodně intenzivní náladu, oproti předešlé desce už to ovšem není taková řežba. Tím ovšem vůbec nechci říct, že by to byla nějaká procházka růžovým sadem, to ani omylem. V mnoha ohledech je zákeřnost téhle desky mnohem větší a spočívá právě v tom, že je na první dojem klidnější, čímž se hodně přibližuje Battle of Mice, dnes už zaniklému projektu Julie Christmas a Joshe Grahama (vizuály Neurosis, A Storm of Light) a jejich fenomenální desce A Day of Nights. Tam, kde vás MOOB dříve praštili do hlavy palicí, vás dnes tepou tisíci údery, které vás ve finále rozhodí mnohem víc, protože to je v podstatě konstantní útok na vaší psychiku. Něco jako když vás někdo mučí tím, že vám na hlavu nechá kapat kapky vody, ze začátku to vypadá jako prdel, ale pak se z toho zblázníte a to přesto, že se vám vlastně nic neděje. Je tady spousta ploch, které jednoznačně čerpají z Neurosis, nejvíc asi z období The Eye of Every Storm, tedy takové až ambientní plochy, které občas prořízne šílené naříkání, jež postupně přejde ve výrazný, neuvěřitelně nafrázovaný a silný zpěv, který začne proměňovat náladu celé nahrávky, což reflektuje i kapela a najednou má Julie v zádech dokonale seřízený noisový stroj, který brutálně porcuje vaše sluchové ústrojí. Tady si pak okamžitě vybavím např. TAR nebo Unsane, jde z toho stejná brutální energie. A pak zase zpátky, někdy až relativnímu tichu, které vás nepřestává znepokojovat a ve mě osobně velmi silně evokuje úvodní scénu z Kubrickovy Vesmírné Odyssey. Ano, tu kde jistý pravěký kmen objeví záhadný kamený panel a jejíž intenzita se stupňuje až k naprosté nesnesitelnosti. Pak přijde známý tanec vesmírných lodí a nádherný pocit uvolnění.........ale zas jen na chvilku............
Made Out of Babies budou hrát v sobotu 23.8. na Silver Rocket Summer Stroj na Střeláku a FAKT doporučuje je nepropásnout!
www.myspace.com/madeoutofbabies
Více na old.czechcore.cz
|
