(Doomentia Records)

Chytám druhou, možná třetí mízu a vymetám ten underground, kde to de. Špunty do uší si neberu - už není co ztratit. Nad spoustou věcí kroutím hlavou a na druhou stranu se královsky bavím se stejnejma ročníkama, který svojí životosprávu nahnuli k diskografii Nihilist. S úsměvem v koutku se probouzím ve svým bytě, kde mě zpoza stěny vzbudil chrchot a kašlání pardála, kterej se po párty na Půlce obtěžoval tak k matracím mýho gauče. Do něj samotnýho se totiž nevejde. Ráno mě peskuje, když má káva zpoždění a když si neodpustím utrousit poznámku za jeho kuřáckou seanci na MÝM balkóně, tak mě pošle v MÝM bytě do prdele. Tyhle situace maj vždycky soundtrack.

O pár dní později si sedím v dobrý společnosti cestou na koncert Morbid Angel, Kreator & Nile. Tlachání ze světa hudební politiky se přelije v můj zájem o současnou podobu Master. "Ta kapela je hrozná píčovina!" - utrousí hluboký hlas za mnou. Tak moment! Nikomu z vás nebudu replikovat historii týhle legendy bez ohledu na to, jakejma zákoutíma si Paul Speckmann prošel. To vaše hbitý prsty najdou na Wikipédii. Povím vám příběh. To mi šlo vždycky nejlíp. Bylo mi 17. Dlouhej mastnej vlas. Můj život byl brutální doma, ve škole, na brigádách, při čórkách a hlavně ve sluchátkách. Když první čtyři položky polila aviváž, pak brutalita sílila. Hltal jsem všechno. Když masy objevily Cannibal Corpse, moje kroky směrovaly k Immo, Suffo, Malevo. A taky k Autopsy a Massacra (neplést s Massacre. Opravdu mám na mysli opus Enjoy the Violence). Doma se mi hromadily polský originálky Death a Obituary, který sme s kámošem kupovali napůl a já jednou strčil nos do Bontonu a objevil novinku na Nuclear Blast - Master - On the Seventh Day God Created… Master. Byla to kazeta, kterou mám dodneška a na rozdíl od polskejch bootlegů měla booklet s textama. Obsah byl drtící! V tý době jsem znal akorát jejich stejnojmenej debut se songem Unknown Soldier, kterým mě vyškolil Petr Hanzlík v Gung-Ho! Pumpa jak řemen a zvuk jak prase.

On the Seventh Day God Created… Master je pro mě v diskografii kapely zářez nepřekonanej. Z dnešního pohledu je to v podstatě death metal crust s (v tý době) prvotřídní produkcí a hostama (v tý době DM celebritama) typu Johna Tardyho, Johna Ortegy nebo Paula Masvidala. Celý pořízený v Morrissoundu na Floridě (kde taky jinde, že?)

I po těch letech mám chuť rozsekat na maděru svojí kuchyň, když poslouchám ty brambory v úvodní What Kind of God. A asi to udělám! Rekonstrukce se blíží a není co ztratit (kromě těch let, který uběhly od doby vydání). Lukáš z Doomentia Records se nám - mazlíčkům - postaral o parádní deja-vú, když tenhle skvost znovu vydal na CD a gatefold LP (já vlastním modrej žíhanej vinyl), ve kterým je vložen třípísňovej 7" - původně demo, určený pro Nuclear Blast, který týhle desky prodali 25.000 ks první rok od vydání. Jsem přesvědčenej, že náklad týhle desky je tak akorát pro vás - skalní magory - jako jsem já. Narozdíl od spousty re-edicí je tenhle reinkarnovanej release provedenej nadstandartně - obal září jak Kanedův skafandr - ale od Doomentia se samozřejmě polovičatost neočekává. Já říkám: POVINNOST pro OSDM druhy a třu rukama o stehna jak Banán v sauně.

www.doomentia.com