(Revelation Records)
Zcela neškodný, tradiční posezení s Banánem v Rocksters shopu u velkýho presa se v jednu chvíli mění v tlaky na všech stranách. Ivanův záznam č.1 - 13.45: Pětiprsťák je v některejch věcech fakt pomalej. Při pohledu na zeď novinek svírám pěst. Ivanův záznam č.2 - 13.47: Po druhým doušku presa dávám provinilý zdi opět šanci. Z ničeho nic se mi v uších samovolně rozezní profláklej song: "Dieru v peňaženke stále mám, zrtácam kilá bankoviek..." Tohle je sen! Sahám po nosiči s notoricky známým logem, ale titulu, o kterým jsem dosud neslyšel. Ivanův záznam č.3 - 13.49: Nadechuju se, otevírám booklet, kterej mi vyráží dech a vhání slzu do oka. Beze slova ukazuju ten skvost Banánovi a ten jenom věcně podtrhává celou situaci slovy: "Jó, to bylo v době, kdy se kindeři nebáli zpotit v pitu. A mám to i na vinylu!" Ivanův záznam č.4: Zkáza dokonána.
Revelation Records už moc růžky nevystrkuje. Doba, kdy byli opravdovým hard core impériem je v nenávratnu a je všebecně známý, že v současný době se živí hlavně distribucí. Občas zazáří nějakou reedicí, jako naposledy, nad mými horizonty, diskografií Judge. Teď se vytasili z další sXe legendou. Můj respekt tomuhle labelu patří za to, že se drží toho, čemu věří a nesmyslně neexperimentujou jenom s vizí plnýho účtu. Spolu s Ensign byli Mouthpiece v polovině devadesátek synonymem pro straight edge v New Jersey. Kapela, která vždycky stála ve stínu Bold, Judge, Chain Of Strength. Možná i proto, že byli "pouze" druhou generací v daným stylu. Jenže v tý době už Judge ani ostatní neexistovali a kids jako já, potřebovali svoje současný hrdiny. Pro ty z vás, kdo jste Mouthpiece nikdy neslyšeli asi budou vodítkem kapely, který jsem zmínil výše, protože energie pohřbený v drážkách tohohle vinylu budou dávat smysl už jenom nerdům, který chtějí pochopit souvislosti a diehard magorům jako je Pavel Nezval.
Tahle deska je v provedení a v obsahu dokonalá. Tuny dobovejch obrázků, texty, cover "Open Up" od DYS (ano, to je ten song s nejlopatovějším riffem všech dob) a na obalu Tim McMahon, sedící na nástupišti, kterej nechává ujet vlak, o kterým ví, že zpátky už nepojede. Ačkoliv jsem vždycky Mouthpiece bral jako kapelu, která dokonale zapadala do škatulky posi hard core, teď když si po létech přečtu texty, cítím hořkost, naplnění osudu a nenávratný uzavření jedný kapitoly a to i přes to, že songy jako Gauge, With This Regret, Can We Win, Strip the Threads znovu otevřely nezahojený rány. Heslovitý texty podtrhávaj bicí, který jedou o dost napřed (tak to má bejt, v tom nehledejte chybu) a kytary pouštěj kila do heroicky znějící basy. A já se znovu ptám společně s Mouthpiece jako v roce 1995 (tenkrát jsem měnil svět úplně sám), Can We Win? Ne, nemůžeme!
www.myspace.com/mouthpiecexxx
Více na old.czechcore.cz
|
