Macocha – Pale Heart
Kluky z Macochy znám, takže rovnou přiznávám, že to nebude úplně chladná recenze. Na druhou stranu, kdyby se mi deska nelíbila, radši bych o ní mlčel než psal diplomatické kecy, a to se tady dít nemusí. Druhá deska mě baví, i když to nebyla úplně láska na první poslech. Chvíli mi trvalo, než jsem se do ní dostal, a prvních pár kol jsem si říkal, že je to zvukově a stylově trochu roztříštěné, že každý nástroj tahá někam jinam a nevím, jestli to celé drží pohromadě. Pak se to ale začalo skládat a hlavní zásluhu na tom mají bicí. Práci bubeníka bych rozhodně vyzdvihl, protože je to opravdu páteř celé nahrávky. Drží to pohromadě, dává tomu tah a místy do toho vnáší až metalcorový feeling, který pěkně prořezává temnější pasáže a nenechá desku zapadnout do jednolité hřmotné stěny. Když se na to člověk zaposlouchá, zjistí, že ta počáteční roztříštěnost byla spíš promyšlená stavba, kterou jsem si jen musel osahat.
Nahrávali znovu v Kohlekelleru, kde točili i debut, a zvuk je o kus lepší. Už první deska zněla dobře, ale tady ho posunuli o další level. Je znát, že investice do studia, mixu a masteringu se vyplatila, nahrávka je hutná, dravá a přitom dost čitelná. Ten klasický HM-2 charakter, ke kterému se kapela dlouhodobě hlásí, tu zní sebevědoměji než dřív a pořád to řeže tak, jak má. Stylově je z desky pořád slyšet, že kluci poslouchají hardcore. Z těchhle kořenů to roste a odtud to vyjíždí do (post) blacku, přes crustové rozjezdy až po vyloženě deathové pasáže. Na papíře to zní jako guláš žánrů a asi bych byl první, kdo by nad takovým popisem protočil oči. Jenže z poslechu na poslech mi to přišlo čím dál víc v synergii. Nic nepůsobí jako násilné lepení, přechody dávají smysl a kapela se prostě nesnaží zavděčit žádné šuplíku ani scéně.
Texty stylově sedí a vokál mě baví. Drží atmosféru, funguje s hudbou a nepůsobí jako povinná součást žánru, což u extrémní muziky není zdaleka samozřejmost. Točí se to kolem věcí, které k téhle muzice patří, tedy společenský úpadek, trauma, lidská morálka a existenciální otázky, a dělá to dost sugestivně na to, aby to nepůsobilo jako klišé. Singl „Pale Heart” je super a chápu, proč na něj vsadili, k tomu natočili i první oficiální klip v opuštěné léčebně v Bílovicích nad Svitavou, což k téhle hudbě sedí výborně. Klip je fajn, dejte si ho! Taková ta klasika ve stylu "kluci do toho řežou v opuštěném baráku." Ale větší hitový potenciál podle mě má hned úvodní „Idiocracy”. Je to skvělá vizitka celé desky, otevře to album ve správném tónu a pro někoho, kdo Macochu ještě nezná, je to ideální vstupní brána.
Pro mě je to rozhodně deska na opakovaný a soustředěný poslech, ne něco, co si pustíte při práci a pak ani nevíte, co hrálo. Čím víc se do ní člověk noří, tím víc se mu odkrývá. A hlavně vidím, že to kluci dělají fakt profesionálně, od zvuku přes vizuální stránku až po to, že se snaží hodně hrát naživo, což je v dnešní době pořád méně samozřejmé, než by mělo být. Takže pokud budete mít šanci, zajděte na ně. Tenhle materiál si říká o pořádný aparát a zpocenou místnost a naživo to bude určitě ještě o něco víc bořit. Z celého srdce jim fandím a těším se, kam se posunou dál.
Kapela desku pokřtí 14. listopadu v brněnském Kabinetu MÚZ.
Pale Heart | Macocha
|
