Tahle nahrávka rozhodně nepotřebuje hodně slov k tomu, abych ji vhodně popsal. Bezejmený sedmipalec kapely Maquina Muerta patří k jedním z nejvíc nekompromisních punkových náserů s jakými jsem měl tu čest přinejmenším od časů posledních evropských koncertů Destruction Unit a jejich desky Deep Trip. A kdyby tahle recenze zůstala jen u tohodle, muselo by to stačit.

Šest skladeb na sedmipalci, stylově s velkou středovou dírou, mě už při prvním poslechu přejelo naprosto stejným fuck-off-and-go stylem se kterým družina komančů vyřídí bělošskou armádu Kapitána Whitea v knížce Blood Meridian Cormaca McCarthyho. Zkráceně: ze zálohy a bez varování.

Odkaz na kmen Komančů z Nového Mexika ostatně není v tomhle případě úplně od věci. Maquina Muerta jsou totiž z Mexika, což je cobys kamen dohodil. Jen basák je z Malorky (doma zpívá v kapele Orden Mundial), ale to není na škodu. Mix jižanských kořenů tu má tak zastoupení z nového i starého kontinentu a nezapře se ani na chvíli. Upocená divokost a neúnavnost tu křičí ze všech coulů, nesmlouvavý a nekompromisní přístup ve zvuku, stylu i tempu pak s jistotou užene každého posluchče k smrti. Nonstop valící bicí v umcaca tempu, cirkulárková kytara s občasnými vyjézdy do relativně prostých sól a zpěvák s výrazem “já to nebyl”, se na téhle náhravce podařilo zachytit zcela výtečně, tedy se zvukem, při jehož poslechu se můžete kochat autenticitou nahrávky. Tohle je raw punk distort hnus v té nejlepší formě.

Pisatel z časopisu Maximum Rock'n'roll popisuje svoje pocity z tohodle ep větou “pokaždé když tohle slyším, mám chuť spálit svět na prach”. Bezpochyb se jedná o pocity celkem univerzální, já zase u poslechu mašiny smrti musím bránit nutkání vybombardovat Třídu Míru. Minimálně.

A aby toho nebylo málo, Maquina Muerta se letos v září objeví žive i v Evropě. České termíny jsou:

17. září – Pardubice @ SK Sokol (zkušebna)

18. září – Brno @ Vegalité

http://maquinamuerta.bandcamp.com/