Minority Records, 2002
Znáte ten pocit... Je po všem, ten koho milujete se k vám tiskne, krásno odeznívá.... a co si k tomu pustíme miláčku? Nebo taky víte, že Ona/On nepřijde a vy si to potřebujete rozebrat a třeba jen pohladit duši aspoň něčím příjemným, nebo taky odpolední pohoda kavárna a tam....... jo, jasně, melancholici spojte se, tahle party bude pro vás.
No, prostě i tohle jsou některé ze způsobů, jakými se dá vnímat tahle příjemně poklidná deska Michaela Nace a jeho hostí a jo, zanechám duševních pochodů a pojďme k muzice. V hlavní roli většinou poklidně bublající akustická kytara a pod ní nejrůznější zvoučky perkusí, dalších strunných nástrojů, piano. Ale občas třeba i orchestrální doprovod, ovšem i tady platí, že je zvukově pod ní, tou kytarou. Prostě, zvukově vše tak, že nic nezní zbytečně nahlas. No a k tomu zpěv samozřejmě. Citlivý, příjemný a jako by jednolitě sametový hlas má tenhle chlapík, což tomu, co produkuje na nástrojích vážně sluší.
Hity tohodle dílka z různýma kachničkama a kachnama různě na obalu? No, já tam žádné nehledal, protože tahle deska mi zní tak nějak pospolitě. A dumat, jestli jsou na ní lepší ty nejklidnější pasáže, nebo ty, kde se to vyváženě přiostří i nějakým tím bicím, či větším nasazením, hm, spíš přijde, že vše je prostě na svém místě a patří zrovna tam.
Podtrženo, sečteno. Hrabalův výraz Krasosmutnění by byl možná na místě a k tomu i kus pozitivní energie, naděje... a vůbec, i to co odeznívá zas přichází znovu, a pokuď Ona/On nepřijde, tak se zvedněte a vyražte najít ty, co přijít chtějí a nashle v zasluněné kavárně.
richard
Více na old.czechcore.cz
|
