+ Live 1987 (Black Point 2001 CD)
Asi je možná trochu divný psát povídání o matroši, co vyšel už někde před dvanácti, popřípadě patnácti lety. Tady je to ale trochu jinak a je tu menší důvod se vrátit a ohlédnout. Nicméně, kdo shání desky zásadně podle nejnovějšího data vydání a zajímají jej jen stále činné kapely, ten možná dál číst nemusí. Tohle totiž bude opravdu jen „babrání“ se v historii. Ale v historii, která by určitě zapomenuta být neměla!
No k věci a vememe to pěkně od konce. Ten skutečný už nastal před více lety, ale dalo by se říct, že má ještě jedno pokračování. Takže. Koncem roku 2001 vrhli agilní oprašovatelé českého undergoundu a alternativy Black Point na trh téměř osmdesátiminutové CD kapely Michaeĺ´s Uncle. Kapely, při vyslovení jejíhož jména mnohým dodnes projede mráz po zádech, protože to co tehdy hrála tahle partička ostrých jezdců z Prahy bylo ve své době prostě zjevením a navíc, zub času tomu neubral ani za mák a všechny písně maj co říct i dnes a mnohé dnešní kapely by opravdu mohly být rády, kdyby i teď dokázaly hrát s takovou originalitou, ostrým břitem a nesmlouvavým dopadem, jakým tyto písně stále mají. Opravdu!
The End Of Dark Psychedelia se jmenuje první třináctiskladbová část tohoto CD a obsahuje opravdu legendární nahrávku z roku 1990, kterou beztak mnozí z nás dodnes uctivě oprašují na vynilech, či aspoň kazetách. Co k tomu dodat? Jasně, textově je to hodně poznamenané tehdejší před a po revoluční?! dobou kolem toho velkého listopadu 1989. „Zatímco jiní tajně ublinkávali někde ve sklepích a zkušebnách, Majkův Strýček zvracel přímo na Národní třídě,“ dočet jsem se někdy tehdá v jednom článku o kapele a zmíněný výrok jistě nenaráží jen na otevřenost a nasranost s jakou se Majkláči naváželi do předlistopadového režimu, ale i na jejich životní styl....voni totiž možná na veřejnosti opravdu nezvraceli jen ty své texty......
No, ale buďme konkrétní: „Tak zapomeň, soudruzi to vyřešej, k svátku nám připravěj dokonalej šmejd. Tak zapomeň tvůj život je už krátkej, už nezažiješ nic, buď jednou spokojenej. Tak zapomeň a koukej na vostnatý dráty, moc se neptej, nebo tě vyhoděj, tak zapomeň že jsi byl člověkem, s kurvama do party klidně se dej.....A? žije hurá, řitní otvor otvírej, a? žije hurá svoje jméno zapírej,“ co dodat. A když vyměníme soudruhy za dnešní vládnoucí třídu a vostnatý dráty třeba za dejme tomu řady před pracákem? To jen k tý stálý aktuálnosti nejen muziky a podobných příkladů by mohlo být dalších X. Muzika? No konec temné hardcoreové psychedelie to opravdu není, té je tam více než dost a název měl spíše symbolizovat konec éry komunismu, milé děti.
Songy 14 – 22 zachycují kapelu na živém vystoupení v dobách, ke kterým se víceméně vážou i jejich úplné začátky. Muzika ještě většinou není zdaleka tak ostrá a řezavá, jako pozdější tvorba, ačkoli první náznaky třeba v Kámo už tady jsou. Celkově jde ale spíše o vyklidněnou a melodickou – v mezích žánru – kytarovou záležitost, která ale rozhodně není hloupá a ona pro Majkly všudy přítomná psychedelie už hodně probleskuje i tady. Jo, počítejte s méně kvalitním zvukem, tehdy to opravdu jinak nešlo, i když určitý kus práce udělaly současné čističky.
No, já to ukončim. Tohle je prostě kus naší nejen hard core historie. Navíc historie, na kterou můžem být opravdu pyšní a nám,co jsme z nejrůznějších důvodů Majkly ještě s Amritem za mikrofonem nikdy živě neviděli asi opravdu můžou zůstat jen oči pro pláč. Já vím, už se opakuji, ale, kdo má rád ostrý hardcore břit – pozor, nezaměňovat ostrost s tvrdostí některých třeba metalických part – s příměsí temnosti, vazbení a psychedelie a ještě třeba Majkly pořádně neslyšel (jsou vůbec takoví?), nebojte se toho stáří, budete doufám příjemně překvapeni.
Hezký poslech a ještě dovolte dík vydavateli za otištění všech textů, které opravdu stojí za to a z původní desky i kazety s Live 1987 šly mnohdy odečítat jen opravdu s problémy.
PS: Pro ty koho tohle zaujalo a víc toho o kaple neví. V roce 1992 vydal Black Point ještě další skvělou záležitost Svině!! Dalo se to sehnat na LP i CD a vím, že třeba vynily maj v distru některé labely dodnes. Zase muzika ostrá jako břit, možná méně kvalitní zvukově než End Of....Ona ta nahrávka byla totiž pořízena někde v myslím březnu 1989, takže zase ty zvukový možnosti. Ale hrozné to neni, to ne! No a texty zase hodně nekopromisní i osobní, odrážející prostě život. „Zatracenej a zkurvenej, tak já ti teda řeknu, kterej ty seš, ten co přidá vždy k tomu silnějšímu, seš snad na rozpacích,když de o to mít se líp a kompromisy nevedou nikam! ......Je škoda, že nepochopíte, kam tahle cesta vede.“
Někdy v devadesátých letech vychází u Indies Rec. CD My stále hledáme štěstí, ale nikdo z nás ještě není mrtev. Zpěvák Amrit Sen se už ale z kapely dávno vytratil někam do pražského života, zpěv přebírá – vůbec ne špatně! - další neméně důležitá persona Majklů, kytarista a skladatel Petr Stanko, kterého na trio doplňují další kmenoví hráči basák Ivan Klein a bicmen Jaroslav Stuchlý.
Hudebně to navazuje i na předchozí tvorbu, mimo to tu koketují i s novějšími trendy jako třeba hip-hop. Jsou tam opět některé dost povedené songy i texty, celkově to ale podle mne už nemá úplně tu sílu, co kdysi. Kapela nicméně odjela několik povedených vystoupení v klubech i na festech, pak se ale historie zcela uzavírá.
Nespi ale sladce a pořádně straš dál aspoň takhle z nosičů Strejdo!
Více na old.czechcore.cz
|
