Generacemi punkáčů obdivovaní, ale po svém reunionu a hlavně v posledních letech také částí punks nemilosrdně zatracovaní horror punx Misfits zavítali se svou rock’n’rollovou show také do Prahy. Hardcore/punková subkultura se rázem rozdělila na dva nesmiřitelné tábory: jedni nemohli samou nedočkavostí dospat, druzí kapelu posílal na všemožných guestboocích k čertu... A jaké to bylo?
Sluší se začít předkapelami. Jako první se jali zahřívat publikum nekorunovaní čeští králové horror punku Phantoms on Fire. Hned tady musím předeslat, že právě „Fantomové“ se k Misfits hodili zdaleka nejvíc, ač odedřeli nevděčnou úlohu první kapely večera. Zprvu se jim dostalo jen vlažné reakce publika, kterou od první minuty přiživovala početná kohorta dovezených fanynek pod pódiem, ale k závěru svého setu přesvědčili už kdekoho, že na tento koncert opravdu patří.
Druzí v pořadí vystupovali Dreadrot. Dreadrot mám hodně rád a vystoupení se mi líbilo, bohužel pro ně i pro publikum jsou ale stylově naprosto jinde a se svým oldschool HC mixnutým New Yorkem tak horrorově nadchnuté publikum příliš neoslovili – i když i oni s sebou měli dovezené fanynky. Na jednu stranu je od pořadatelů z HPK hezké, že před velké kapely dohazují své kamarády, na stranu druhou Misfits nejsou Sick of it All a i když to v biografii kapely bude vypadat dobře, pro většinu návštěvníků působily jako pěst na oko...
No a třetí předkapelou byli Flaming Cocks. Od doby, kdy jsem je viděl naposledy, se kapela více sehrála a docela jí to i šlapalo, se svým punk’n’rollem bohužel ale značně přetáhla únosnou délku setu a ke konci už hodně, hodně nudila. Méně je někdy více, zvláště když v očích diváků „zdržují“ před hvězdou, na kterou všichni přišli...
Po Flaming Cocks naběhla na pódium crew a započala ne až tak krátká příprava. A už přichází: vlasatá postava s napudrovaným obličejem, za ní seschlý dědeček v upnutých džínách, křiváku a účesem na mikádo a s rukou zvednutou k pozdravu a jako poslední postava v nezbytném Misfits převleku a pořád viditelně ve formě... Deze Caden z Black Flag, Marky Ramone kupodivu z Ramones a Jerry Only...
První píseň byla ještě trochu rozpačitá, ale hned od druhé začala divoká jízda po nesmrtelných Misfits hitech... Publikum se docela rychle dostalo do varu, pogovalo se, skákalo z pódia... Zajímalo by mě, kolik kapel dokáže ve společném singalongu v kotli spojit tak různé lidi jako Martina z Underfire, Pavla z Balaclavy, Aleše z Mindlock a Kubu z Vertiga ;-) Misfits se to podařilo...
Brzy po začátku kapela uvedla píseň věnovanou Johnymu Ramonovi a následoval set písní od Ramones – těch obecně během 70ti minutového vystoupení zaznělo více než dost, včetně největších hitů Sheena is punkrocker a Hey Ho Let’s Go (tu jako přídavek, uvedenou Markym za mikrofonem: „gimme Hey Ho Let’s Go“ a okamžitou odpovědí publika: „Hey Ho-Let’s Go!“).
Musím napsat, že navzdory škarohlídům mělo vystoupení náboj a š?ávu; Misfits odehráli vlastně několik samostatných setů písní, mezi nimiž nebyly žádné přestávky, a celé vystoupení mělo přes hodinu! Sledovat dědečka Markyho za bubny byl zážitek: jeho tři rytmy došly léty pilování k dokonalosti (podobně jako samujarové, kteří s mečem cvičí celý život jeden pohyb) a šlo o opravdovou pastvu pro oči. Jerry Only také nic nezapomněl a vyváděl psí kusy, navíc více než dobře zpíval, a to jak písně od Ramones, tak Misfits.
K závěru vystoupení gradovalo, u Jerryho došlo na strhávání si trička z těla a odhalování pořád dost svalnatého těla (pěkně po americku zbaveného všech chloupků) a následné oblékání si tílka Final (o co že uhádnu, co bude na příští titulce jejich katalogu...). Po poslední písničce přídavku dokonce ztrhal struny z baskytary – a každý, kdo někdy viděl baskytaru ví, že to není snadný tríček ;-) Marky rozkopal „shitty drums,“ se kterými měl během setu problémy, Deze alespoň stylově odhodil kytaru ke kombu a bylo po show...
Více na old.czechcore.cz
|
![HEZ [PA] + Matter Tua](/img/HEZ-[PA]-Matter-Tua-PO1010-7046569.png)
