(Burning Heart / Day After)
PROČ se mi tohle album dostalo do rukou až potom, co jsem svědomitě vyplnil Žebříčky za rok 2007? PROČ? Kdyby šlo vrátit čas, všechno bych to asi přepsal. Deska roku? „Mount Pleasure“. Skladba roku? „Down At The R“. Síň slávy? Moneybrother. Prostě naprostá euforie.
Ale klid. Jak to tak bejvá, to prvotní nadšení z nějakýho alba za pár dnů odezní. Jenže právě TEĎ jsem na kolenou, dneska asi po jedenáctý poslouchám „Mount Pleasure“ a nemůžu se toho zbavit. Moneybrother už mě dostal na minulý desce „To Die Alone,“ ale jeho novinka je ještě o kousek lepší. Nádhernej pop / soul / rock s překrásnejma patetickejma aranžema… Slyším tam ABBU, ale někde na vás díky Moneybrotherově hlasu taky vyskočí The Clash z období „London Calling“. A do toho smyčce, dojemně kvílející ságo, sladkobolnej klavír – všechno jako na předcházející desce, jen je tady těch krásnejch momentů o hodně víc. No a samozřejmě nesmí chybět DUET!
Moneybrother je sice doma ve Švédsku a třeba i v Německu strašně velkej, hraje v ohromnejch sálech, je nominovanej na různý ty jejich obdoby Grammy, má klipy a všechno, ale někde za tím je prostě pořád nějak záhadně cejtit punk. Nevím taky, proč mi při poslechu Moneybrothera často vytane na mysli můj milovanej Morrissey. Možná tam podvědomě cítím ten podobnej narcistní a zároveň totálně sebe-odhalující přístup k publiku a k muzice vůbec. „Mount Pleasure“ je pop, jak jste ho vždycky chtěli mít, ale vždycky vám na něm něco vadilo – blbý kecy kapel, velký firmy, děsný účesy, cokoliv. „Mount Pleasure“ je sladkej, upřímnej, srdceryvnej kus cukrový vaty, kterou se chci nechat upatlat každej den. ABBA versus The Clash. Zamilovaný melodie. Nádhera.
Moneybrother na MySpace
Více na old.czechcore.cz
|
