Tak pozor! Jelikož jsou členové Limp Wrist rozeseti po celých Státech a Needles (skvělá parta, kde najdete ještě členy Talk is Poison nebo LBAL) Martinovi evidentně nestačí, rozjel novou kapelu s trochu netradičním názvem. Jinak je ale vše při starém a tenhle jejich singl, který vyšel, jak jinak, na Lengua Armada, je opět čistokrevná smaženice s vokálem ve španělštine a zabijáckým tahem na branku.

Když se mi tenhle sympatický kus asfaltu dostal do ruky a já uviděl na zadní straně název labelu, mé srdce začalo bušit o něco rychleji. Lengua Armada je pro mě vždy zárukou kvality a tak jsem přinejmenším neočekával úplnou blbost. Že v téhle kapele zpívá Martin jsem nevěděl a tak jsem sing položil na gramofon nezatížen přehnaným očekáváním. Obal (jednoduchý, ale moc hezký) s názvem desky už lecos naznačoval, ale i tak mě nedokázal připravit na přicházející turbolenci. Jehla dosedla do drážky, lehce to zapraskalo (taky to tak milujete?) a jedem. Od první vteřiny extrémní nasazení, které vás okamžitě vtáhne do hry. Určitě znáte ten pocit, je to jako kdyby vám někdo napumpoval to, co tolik milujete a potřebujete přímo do žíly. U mě je to přesně tahle punková zlost a útočnost a tahle kapela pracuje na bázi její čisté esence. Jestli znáte Limp Wrist, tak víte o čem je řeč, protože N/N jsou jim, hlavně díky Martinově vokálu, velmi podobní. Trochu rozdíl je v kytarových postupech, nicméně na celkové vyznění to má zásadní vliv. Nevím jak je to při tom nářezu možné, ale kytarista stíhá dávat všem těm riffům zvláštně smutný podtón a ve spojení s tou maximální rubanicí a řevem to vytváří kurevsky intenzivní celek. Tenhle element se už objevil v Los Crudos, zejména na splitku se Spitboy, i když v mnohem menší koncentraci. Podobnost s Crudos pak evokuje i fakt, že i tady Martin zpívá španělsky, což je naprosto super, protože N/N dostávají ten latinskoamerický šmak, který tolik miluju. Dokonce i texty jsou v bookletu jen ve španělštině, ale vzhledem k názvům songů jako Policía či Líderes a původu téhle party nepředpokládám, že budou zrovna o přísahání na americkou vlajku. Stejně jako v případě Violent Arrest prostě další zhudebněná frustrace servírovaná pány s pleškou, kteří se do schodů už lehce zadýchávají a nejdou s poslední módou, ale na punkovém bitevním poli vás dokážou totálně rozsekat.

Téhle parády vyšlo jen 700 kusů (600 černých, 100 průhledných), tak doporučuju nezaváhat, když to někde uvidíte.