To byl zase v Jazz Clubu večírek! Je to možná předčasné, ale pondělní koncert total D.I.Y. alternativních Amíků Neptune z Bostonu bylo možná to nejlepší, co šlo v celkem nabité sezoně letošního podzimu a zimy v klubu shlédnout.
Na pondělí sympaticky naplněnou akci zahájili John Ball, kteří s Neptune hráli už o den dříve v Bratislavě. Protože jsem „Honzy“ viděl letos již snad po páté, omezím se jen na popis, že zahráli svůj klasicky nadupaný screamo set plný energie. Snad jen Jumper měl, zdálo se mi, mírně ochraptělý hlas, takže jeho obvyklý jekot nebyl tolik slyšet a připomínal spíše místy až metalový .. hehe.. chrapot.
Vas Szuszane se v Těšíně představili poprvé. Tradičně skromní „doufám, že to vydržíte,“ Kopřivničáci zahráli o něco delší set než když jsem je na jaře viděl v jejich domácím prostředí a tentokrát měli i lepší zvuk. Do lidí tak naprali svůj emo rock n roll, který se ale od emo škatulky posouvá stále více někam k noise, což jim opravdu sluší. Lahůdkou byly dva songy ke konci setu. Rock n roll postavený na hutném basovém rifu. Pánové, tudy cesta opravdu vede a znělo to moc zajímavě!
Humorně pak působilo tradiční Vilémovo se potýkání s mikrofonem :-). Vilém totiž zpívá, skoro jakoby se mikrofonu bál, kdy svůj řev podává často až z skoro z půlmetrové dálky od mikrofonové hlavy. Dosahuje tím specifický zvuk Vas Szuszane, kde zpěv má být jen součástí celého hukotu, což je někdy možná spíše škoda. Humorně pak působilo, když šel zvukař z Jazzu přímo během setu Vilémovi nakonec domluvit, jak se mikrofon na koncertech správně používá.
Po krátké pauze přicházejí k podiu Neptune a začínají chystat svůj aparát. Dámy a pánové, zvěsti nelhaly! Tahle tříčlenná kapela, individuality už od pohledu, dotáhla myšlenky Do It Yourself až tak daleko, že si sama vyrábí naprostou většinu svého nástrojového parku. Lahůdkou tak bylo už samotné sledování jejich příprav a zvučení. Už jste někdy viděli kytaru, jejíž tělo tvořila snad kulatá část jakéhosi rezavého ocelového soustrojí a krk s ladícími kolíky byl ukončen něčím jako stará kosa? Klávesy vytvořené snad z nějakého tisíc let starého stenografu, či části psacího stroje, které z dálky připomínaly kusy železa, z nichž trčí bizarní chaotické klubko drátů? Bicí, kdy blána kopáku je natažena na starý velký hrnec a přechod zase na popelnici? Ne? Tak takhle nějak vypadá aparatura Neptune, kteří na ni navíc dokáží skutečně a smysluplně hrát!
Trojice tvořená, dle vzhledu, elegantně oděným hodným středoškolským profesorem, který zpívá a střídá k tomu bizarní klaviatury a kytaru, emo týpkem s kytarou, basou a efekty a bubeníkem, který mi svým knírem mírně připomínal hlavního hrdinu Allenova filmu Sladký ničema, začala svou produkcí menší kakafónií, kterou tvořila svými hlasy hnanými přes mikrofony typu dýchací maska a nejrůznější efekty.
Pak to začlo. Elektro-alternativní-skoro taneční-noise-rock nářez. Obrovský důraz v téhle muzice hrály bicí, kdy bubeníka byla opravdu radost sledovat. Ten chlapík totiž patřil mezi geniální šílence skvěle ovládající svůj nástroj. Byl nesmírně úderný, přesný i energický zároveň! A ještě si do toho občas stačil zařvat.
K tomu všemu propracované elektronické zvuky i kytary. Vše dohromady psycho i genialita jednoduchosti zároveň! A ty stojíš a stejně jako všichni okolo, se usmíváš a necháváš se unášet tím řáděním.
Kapela si pak se svými songy místy opravdu hrála. Parádní byl třeba song, který se prolínal zvuky jako někde z letiště, které vrcholily vždy brutální basově dunivou vazbou. To jsem měl skoro až strach, jestli to hodně slušně nazvučená apratura vydrží.
Jiné songy se zase vezly skoro až někde kolem nyní tak oblíbené elektro-punkové taneční vlny, nezapomínalo se ani na kytarové noisové běsnění, náznaky jazzu, či independent rock. Prostě výborný koncert kapely, která nutně musela potěšit všechny hudební hledače neobvyklých postupů, a to nejen svým netradičním nástrojovým ansáblem.
Závěrem tak jen fuck, že busy z Těšína nemůžou v noci jezdit později a my museli odejít ještě před koncem tohohle skvělého nášupu. Fuck, že jsem tentokrát nemohl mít fo?ák na zaznamenání těhle chvil a fuck, že Amíci distro se svými kousky vybalili asi až po koncertě a tak jsem si nemoh koupit ani singl. Neměli jste někdo větší štěstí? A jestli jo, je to z desky taky taková paráda? Díky.
Více na old.czechcore.cz
|
