|
CD Mám potřebu napsat krátký úvod. Hardcore punk nabízí, se všemi svými odnožemi, široké spektrum hudby. Některé kapely hrají rychle, jiné extrémně pomalu a jsou i takové, které se nebrání melodiím. Lze brát melodické kapely jako „hardcore/punkové“? Osobně si myslím, že záleží jen na úhlu pohledu a i na tom, kam se členové skupin sami řadí po lidské stránce. Ostatně každý může být tím, čím se cítí. Hudební a „politická“ hladina nemusí být pokaždé v jedné rovině. Hodně záleží i na posluchačích a jejich otevřenosti. Podobně jako jinde, tak i v hardcore/punku jsou styly, které jsou v určité době kurzu. Ty sinusovky byly, budou a já nemám žádnou potřebu povyšovat jeden styl nad druhý, jen kvůli tomu jak hudebně zní. Důležité je, jak působí na posluchače a jestli poslech nebo samotný proces tvory někomu něco dává. To je pro mě důležité. Mohu říct, že pár melodických kapel mně baví a určitě i do budoucna bavit bude. Když jsem poznal hardcore / punk, tak mi kapely zněli jinak a to se mi líbilo. Postupem času jsem vše více poznával a narazil jsem i na hodně melodické odnože, třeba Jimmy Eat World (tehdy měli aktuální album „Static Prevails“). „Jimmíci“ jsou jednou z těch, které začínali jako punk/rockové a postupem času se prohráli do alternativnější podoby (pohledy na to se určitě budou lišit ). Jak se tomu dnes říká „moderní rock“, „alternativní rock“? Je mi to jedno. Podobně jako Jimmy Eat World bych mohl psát o Sunny Day Real Estate, Christie Front Drive, Sense Field. Tyhle kapely „emo“ styl před lety definovali. Nic tímhle úvodním psaním nechci obhajovat, nesoudím, jen chci říct, že neberu a nikdy jsem nebral melodické kapely jako předem špatné. Na J.E.W. bych časem možná i zapomněl, styl který hráli již nějak extra nevyhledávám, ale občas se ke mně dostane nějaká kapela, která mi nechá zavzpomínat. Většina jim podobných, pochází ze „země za velkou louží“. Čerstvě oprášili mé vzpomínky Static Age a New Idea Society. K New Idea Society jsem se dostal přes souvislosti. V Čechách již hráli a koncert jim dělali babičtí sympaťáci The Mood. Lidské propojení, které na něco ukazuje, směřuje a právě spojení s The Mood je pro mně jistou zárukou kvality. Pocházejí z Brooklynu, jednoho z městských obvodů New Yorku, U.S.A. a jsou kapelou, která The Mood pomáhala s jejich americkými koncerty. Na svém americkém výletě, v jednom brooklynském studiu, nahráli “moodi“ i své nové singlové písničky. S nahrávkou jim pomohl právě jeden ze členů New Idea Society. Souvislosti jasně směrují, takže k věci. Jak je představil Aleš (The Mood)? Takhle: „Přísně pozorující své okolí s trochou tajemnosti to je Mike Law. Kytarista a zpěvák, který společně s roztomilým a neuvěřitelně hodným Chrisem (klávesy) tvoří pevné jádro NEW IDEA SOCIETY. Do toho spolehlivě basuje raubíř a pařmen Trevor. To vše dokonale pojí rytmikou umělecky založený a málomluvný Marshall. Tihle brooklyňáci Tě dokážou chytnout za srdce již prvními tóny a nepustí do posledních ...“. New Idea Society znějí naprosto jinak než melodické kapely s nálepkami „retro“, „pop punk“ nebo „garage“, myslím tím Statues, Dirty Tactics, Sedatives, atd.. Jejich projev je komornější a vytvářejí kolem sebe charismatické fluidum. Když slyším New Idea Society, mám pocit jako kdyby hráli dohromady Polite Sleeper, Jimmy Eat World, The Cure, Sparta, The Cure a Phantom Limbs. Mix emocore, s post-pop-indie punkem a rockem. New Idea Society používají klávesy a ty jsou tím hlavním pojítkem mezi klasickou kytarovkou a elektronickou muzikou. Během celého alba vytvářejí i řadu silných momentů. Písničky New Idea Society jsou skvěle napsané, melodické a rozhodně není nuda je poslouchat. Brnkají na struny nálad a pocitů. Mají svou osobitou vláčnost, jsou křehké a svou specifickou dynamiku. Velice dobrý je zpěvák. Vrátím se ale ještě ke klávesám, které celému albu dávají zvláštní náladu a v těch správných momentech gradují nálady. V některých písničkách (Strange Language) slyším podobnost s The Mood a jiných zase s The Cure (Disappearing). Kdyby The Cure hráli předělávku od Jimmy Eat World, asi by to znělo hodně podobně jako New Idea. Hrají melodicky, ale není to prázdné bloumání před zrcadlem, i přes mlhavou atmosféru se dá říct, že jejich muzika šlape. Album je vyrovnaný, nic moc nevyčnívá. Kdybych měl vybrat nejsilnější písničku, byla by to asi Sing It Right, což je jasná hitovka se silnou klávesovou rytmikou ve stylu Phantom Limbs. „Somehow Disappearing“ je moc příjemný album. Nejvíc jsem jeho kvality docenil se sluchátkama v uších. Jak by řekla jedna má kamarádka z mladých let, „tohle je sluchátková kapela“. Na ujíždějící vlak se Ti s ní asi nebude utíkat nejlíp, ale když zafuněnej dosedneš do sedla a pustíš si je do hlavy, můžeš pocítit pocit úlevy. New Idea Society jsou charismatičtí, ale rozhodně nejsou vlezlí. Máš příležitost posoudit sám, koncem ledna zahrají s The Mood dva české koncerty za tří připravovaných. PS: Moc se mi líbí i přírodní obal. (S) http://newideasociety.com 30.1. Praha - klub 007 / NEW IDEA SOCIETY + The Mood
31.1. Brno – Muzejka
1.2. Babice - KD / NEW IDEA SOCIETY + The Mood Další recenze najdeš na samuelrecords.blogspot.com/.
|
