Plakát k tomuto novém filmu láká na punkovou revoltu, Sex pistols a novou vlnu... Který/á starý/á punker/ka by odolal/a? I já jsem se samozřejmě na Non stop party vydal. Začátek filmu byl slibný, ale pokud byste čekali, že pod pokličku punkové revolty nahlédnete hlouběji, budete zklamáni.
Děj začíná v roce 1976 prvním koncertem Sex pistols, navštíveným dvaačtyřiceti unuděnými posluchači. Díky tomu, že film je koncipován jako hraný dokument, se v prostřizích občas můžeme pokochat původními záběry z koncertů. Hlavní hrdina a vypravěč v jedné osobě také často vstoupí do děje, aby "dokumentaristicky" oglosoval nějakou událost (například: "škarohlídi tvrdí, že to bylo poněkud jinak. Ale pokud si já mám vybrat mezi legendou a skutečností, otisknu legendu.")
Ale zpět k prvnímu koncertu Sex pistols. Mezi posluchači je i hlavní hrdina, televizní redaktor notně otrávený svou prací. Ten vzápětí po koncertě rozpozná důležitost této události a oprávněně ji zařadí mezi nejdůležitější okamžiky hudebních dějin. Díky nátlaku na ředitele lokální televize v Manchesteru brzy dostává svůj vlastní hudební pořad a v něm začíná vysílat punk. Brzy však přichází na chu? nové vlně...
A tady začíná skutečný děj filmu a zároveň končí cokoliv, co mělo společného přímo s punkem. Hlavní hrdina si s partou přátel otevírá svůj vlastní hudební klub The Factory, kde se, jak jinak, konají koncerty kapel nové vlny. Jednou z nich jsou Joy Division, o kterých je téměř celý film. Vedle klubu začne fungovat vydavatelství The Factory records, do kterého naláká jeho ředitel první kapelu -Joy Division- tak, že se jim vlastní krví napíše smlouvu, ve které stojí zhruba to, že kapely na Factory records nemají vůči firmě žádné povinnosti a mají svobodu se na ni vysrat. Doslova...
Pak už sledujeme příběh Joy Division a návazných kapel jako The Who atd. a zároveň příběh Factory records & Factory clubu. Klub je brzy uzavřen a z peněz Factory records je vystavěn velký a nádherný klub Hacienda. Úspěch Factory records předchází pádu, kdy je díky nespolehlivým muzikantům závislým na drogách finančně zcela na dně. A v klubu Hacienda se po nové vlně rodí zcela nový styl a kult: rave. Netleská se skladatelům ani muzikantům, tleská se deskám. Ale to už je jiný příběh...
Každopádně, film se rozhodně vyplatí shlédnout. Celý je protkán anglickým punkovým humorem, takže nudit se určitě nebudete. A? jsou to vsuvky, kdy hlavní hrdina, který stále pracuje v televizi, natáčí různé reportáže typu jak lilipután pracuje jako ošetřovatel slonů, a následné hádky s ředitelem TV o tom, že on je přeci seriózní novinář a nebude natáčet takové opičárny, nebo opravdu povedené gagy vetkané do příběhu. Mnoho z nich napsal sám život (například bitka Joy Division s fašistickými skinheads), jiné jsou zřejmě výsledkem imaginace tvůrců filmu.
Scény, jako ta, kdy si užaslý ředitel London records, který právě nabídl Factory rec. pět milionů za jejich firmu, prohlíží zarámovaný originál krví naškrábané smlouvy o tom, že kapely "mají svobodu se na nás vysrat," patří k nezapomenutelným.
XhoudyX
Více na old.czechcore.cz
|
