Během uplynulého víkendu se na festivalu For Liberation v rožnovském Vrahu stala jedna hodně nepříjemná věc, která mě vedle zamyšlení donutila sednout za notebook a začít psát. Na úvod tedy stručně popis toho, co se stalo: jeden z místních návštěvníků začal během vystoupení jedné ze zahraničních kapel osahávat zpěvačce zadek. Ta se velmi jasně a důrazně ohradila s tím, že je jí to nepříjemné. Za pár minut následovalo to, že jí chlapík uprostřed songu sáhnul do rozkroku. Kapela song dohrála, v pauze mu zpěvačka řekla, že to už přehnal a ať vypadne, chlapík se otočil a vypadl (pár lidí mu při tom pomohlo nějakým tím strčením). Po koncertě to pak šla ještě zpěvačka nějak řešit, sexuálního agresora vyvedl pořadatel ven, kde se mu zpěvačka a několik lidí z různých měst pokusilo domluvit.. Tím by mohl příběh končit.

Mohl, kdybychom se na zpáteční cestě nebavili o hardcore, benefitech a jejich smyslu a jeden z kamarádů mi neřekl zajímavou myšlenku. Pořádání podobných akcí, spojených s něčím víc než jen s hudbou má smysl v tom, že se na ní poznávají a setkávají podobně smýšlející lidé a buduje se na nich komunita – síť lidí s podobnými myšlenkami, která je schopná si vzájemně pomoci nebo něco společně tvořit. Pokud je ale hardcore přeci jenom víc než hudba, není incident se sexuálním obtěžováním na koncertě jen tak nějakým incidentem, kterým by asi byl na vesnické rockové zábavě. Je ukázkou toho, že v této komunitě něco zatraceně nefunguje.

Zmíněný sexuální agresor je na Vrahu zjevně známá firma. Usuzuji tak z toho, že při jeho vyvádění jsem okolo slyšel poznámky typu „no jo, to je Beny, ten už jinej nebude“ atd. Smutné je, že pokusu o nějakou „domluvu“ se zúčastnili pouze cizinci a lidé z Prahy, z místních nikdo. A nejsmutnější je, že o pár hodin později přišel ke kytaristce té samé kapely, ležící na kanapi v Malárii, jiný chlapík a – plácnul ji po zadku. Než si sedla, zmizel v chodbě.

Pravdou je, že k celé situaci mám jenom otázky a žádné odpovědi... Každopádně z toho, jak celý incident proběhl, to, že se opakoval a jak byl většinou blahosklonně přijat jsem pojal pocit, že přítomná komunita se na celou věc dívala spíš jako na nějakou klukovinu než jako na sexuální napadení, o které bezpochyby šlo (a to i přes to, že když byl Beny vyváděn ven a pořadatel vysvětlil proč, panoval nad jeho vyvedením obecný souhlas).

Znásilnění málokdy probíhá tak, že násilník vyskočí z křoví na náhodně vybraný objekt. Před pokusem si vybraný objekt testuje, zkoumá, kam může zajít – a dotyky na intimních místech bez souhlasu jsou jedním z těchto testů. V tomhle případě se agresor seknul, co by se stalo v případě, kdyby si jako objekt obtěžování vybral jinou přítomnou ženu, která by třeba neměla tolik duchapřítomnosti ho poslat do háje (a k tomu v ruce mikrofon), těžko říct. Domýšlet to nechci.

Navíc si nejsem vůbec jistý, že vyhození sexuálního agresora z klubu ven je dobrým řešením situace. V tmě a mimo dosah dalších lidí bude mít ke své činnosti daleko lepší příležitost a možná se dostane i k něčemu ostřejšímu, než osahávání.

Ani na místě, ani později jsem nicméně na lepší řešení v té konkrétní situaci nepřišel. Vlastně všechno proběhlo navenek docela korektně, přesto se zpětně nemůžu zbavit pocitu, že něco bylo špatně... Proto tenhle článek, jako první krok k diskusi nad tím, jak alespoň na koncertech tohoto typu docílit takové atmosféry, ve které by sexuální obtěžování bylo něčím naprosto nepřijatelným.