O víkendu na přelomu září a října se tvárný prostor pražského Klubu FAMU proměnil v rejdiště podivuhodných hudebních extravagancí s názvem Pravěkfest V. Pořádalo jej undergroundové sdružení Pravěk, sdružení literárních, hudebních a výtvarných nadšenců s velmi svérázným uměleckým vkusem, které prostřednictvím mobilního stánku distribuuje vlastní propagační materiály (téměř knihy) a vlastní nosiče (téměř hudební) na nejrůznějších společenských akcích. Podporují okrajové umělce a nezdolně usilují o to, aby nekomerční nezávislá podzemní kultura nezašla na úbytě. Pravěkfest V byl, stejně jako ty předchozí, v benefičním duchu, vybírali Food Not Bombs na kuchyňské suroviny a Autonomnímu sociálnímu centru Klinika na pokuty. A nejspíš něco vybrali, protože návštěvnost byla oba dny více než slušná. Jako lehké šílenství vypadal program akce, čítající v pátek osm a v sobotu dokonce deset položek. I otrlému vymetači festivalů s na podobnou hudbu cvičenými slechy muselo být jasné, že něco podobného bude obtížné nejen odskákat, ale vůbec uposlouchat. V interiéru klubu kdekoho zaujaly pletené výtvarné instalace v podobě pavučin, které díky zvláštnímu „zadnímu“ nasvícení pódia vizuálně podtrhovaly temnou hudbu pátečních kapel. Za zmínku určitě stojí zelená židle připevněná na stropě kousek od zvukařského stanoviště. Spadne, nespadne? Kdy spadne?

Po pátečním strhujícím partu Smuteční Slavnosti, odstartovala německá kapela Breit neobvyklou „ladies night“ za mikrofonem. Hudba Breit a podmanivý ženský zpěv se společně s umělou mlhou přelévali místností jako temné vody. Něco, co by ve vás chtělo doznít… Na to ale nebyl čas, protože na scénu vtrhli goth punkáči Totenwald. Dekadence na berlínský způsob v oblečcích jako z nejdivočejších snů lady Westwoodové, cvoky, řetězy, háčky, kroužky, přezky, podvazky, korzety, vytupírované barevné vlasy, divoký make-up. Nekompromisní, naštvaný, uječený vokál výjimečně od pasu nahoru zahalené Trish kromě jiného hlásal „Sex sells“, přičemž hravě překonal saxofon i v počítači nastavené bicí. Po hvězdách večera nastoupila v duo formaci Nac/Hut Report zvuková experimentátorka Brigitte Roussel. Zpomalilo se a už nezrychlilo. Po svých skladbách zůstala éterická zpěvačka v kleče na pódiu, aby pomocí elektronických přístrojů následně dirigovala sbor maskovaných jeptišek z Uncle Grasha´s Flying Circus. Ty svůj noisový vstup s tradičními kazoo sóly tentokrát ozvláštnily řetězem padajícím do mosazného kuchyňského hmoždíře a nečekanými údery na lodní zvon. Židle u stropu se chvěla nepatrně, lepenkou na zeď připevněná vlajka s nápisem „Antifašistická akce“ se chvěla o poznání více.

V sobotu ke knihám a kazetám Pravěku přibylo distro legendárního Vévy Veverky a opět se objevila spousta neživočišného jídla od Food Not Bombs. Hudební tempo bylo oproti předchozímu dni nesrovnatelné. Jako první zahráli Vylitý Bráníky, kteří v závěru místo klanění před publikem naskákali dolů a zapojili fanoušky do řádné bitky. Od té chvíle se podrážky dost lepily k podlaze. V podobném duchu pokračovaly kapely Tupé Ostří a Interpunkce. Obě silně angažovaná hardcore tělesa spolu často hrají na podobných akcích a evidentně mají stejné fanoušky, podobně jako spřízněný a acid tekno vyznávající Olgoj Chorchoj Sound System. Hutným sobotním vrcholem byli rozhodně němečtí Ekranoplan a na tři mikrofony vřískající naprosto zběsilá Sheeva yoga. Po předem nesecvičeném spojení dvousaxofonového „jazzu“ v podání Massoly a torza Surfin´Bazooky, opět ve škrabošce a šátku děsivé abatyše, zůstala na pódiu hromada třísek z rozmlácených paliček a pod pódiem zůstalo ležet pár lidí. Stropní židle měla namále několikrát. Nespadla jen šťastnou souhrou náhod.