Mnozí z vás si toho určitě všimnou. Píšu o Obstacles už po několikáté. Ale teď mi dochází, že je to poprvé, kdy píšu o jejich nahrávce. Šetřil jsem si to na tuhle desku. Byla by totiž fakt obrovská škoda kdyby nějakým způsobem zapadla, protože se jedná o jednu z nejzajímavějších nahrávek roku 2010. Tak si kurva tuhle recenzi aspon přečtěte, když už je smysluplné diskutování o muzice zřejmě navždy pohřbeno pod hromadou komentů stupidních fotek na Facebooku.
Dánská, potažmo kodaňská punková scéna je fakt zvláštní. Pulzující místo plný ztracenejch existencí, který si vytváří svůj vlastní svět. Prolínání mnoha vlivů, energií a impulsů, vytvářející naprosto unikátní prostředí pro vznik mnoha aktivit, kapel a projektů, jež mají jen jednoho společného jmenovatele - dělat věci jinak, než je obvyklé a opravdu tomu věřit. Obstacles do toho svým přístupem a zvukem zapadají mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát. I oni tady mají své kořeny, na které nedají dopustit a pořád se cítí být součástí toho, co tuhle scénu definuje, i když ten rozptyl může být mnohdy velmi široký. A kruh se začne uzavírat ve chvíli, kdy si uvědomíte, že to byli před několika lety právě oni, kdo začal ten kruh rozšiřovat. Ve chvíli, kdy odehráli Children of Fall svou labutí píseň, zůstala nad hromadou jejich ještě horkého popela stále viset obrovská energie, kterou okolo sebe tahle kapela vytvářela. A Morten a Thomas z ní začali okamžitě čerpat nápady pro svůj nový projekt. Dodnes si pamatuju jak jsem s nimi seděl na obrubníku před Undomsghuset a jak mi nadšeně vyprávěli o tom jak teď chodí jen ve dvou hrát téměř každý den do zkušebny. Pokaždé, když Obstacles poslouchám, tak si na to vzpomenu. A vzpomínám na to i teď, kdy můj pokoj rozvibrovává jejich první album "Dividual" a já jsem zase překvapenej. Stejně jako když jsem slyšel jejich první demo. Myslel jsem si totiž celkem naivně, že už jsem je za ty roky poznal tak dokonale, že budu mít tuhle desku přečtenou ještě před tím, než si ji pustím a poslechem si to jen potvrdím. Ale jak už to tak bývá, byla to blbost. V první řadě, je to mnohem menší matematika než jsem předpokládal. Trochu jsem se obával, že Obstacles posunou tu hranici únosnosti trochu dál, než jsem schopen unést, protože ve své podstatě jsem vlastně celkem jednoduchá punková lopata, která třiceti změnám rytmu v jedné minutě moc neholduje. Ale k mému překvapení se kluci vydali přesně opačným směrem. Ne že by jakkoliv rezignovali na svoje dokonalé hráčské dovednosti, ale není to jen samoúčelná exhibice, ve které se navíc okamžitě ztratíte. Písničky mají logickou strukturu a táhne se jimi po celou dobu nit, která vám velmi usnadňuje orientaci. Tady jsou zcela jasně přiznány ty punkové kořeny o kterých byla řeč na začátku a které u mě vyvolaly čistou radost, když jsem si to poprvé plně uvědomil. Díky tomu všemu plyne "Dividual" kupředu svým specifickým, ale velmi přirozeným tempem, které vás okamžitě vtáhne. Navíc dokáží Obstacles naprosto mistrně pracovat s atmosférou a napětím, ale opět ho dávkují tak, aby vás spíš lehce pošimrávali v žaludku, než aby vás chtěli jen samolibě šokovat. Tohle je fakt strašně důležitá věc, alespoň tedy pro mě. Znamená to totiž, že mě tuhle desku opravdu baví poslouchat kvůli muzice a atmosféřě. Ta na mnoha místech evokuje spíš kapely jako Godspeed You Black Emperor nebo Mogwai, hlavně ve chvílích, kdy Obstacles nechávají nápady jen tak plynout a vytváří tím harmonické ambientní plochy, které posouvají celkové vyznění nahrávky zase o kousek jinam. Navíc jsou tyhle pasáže pak vždycky v tu správnou chvíli vytřídány výbuchem přesně načasované mathrockové nálože, ale opět způsobem, který dává smysl a celkovému kontextu další netušené významy. Trochu mě pak překvapilo, že je tahle deska celkově trochu temnější, než jsem čekal, ale jelikož vím, jak důležitá je pro Obstacles politika každodenního života a že se prolíná do všeho, co dělají, dává i tohle úplně jasný smysl. Našel jsem v každém tónu "Dividual" odrazy skutečných osobností, lidí, z nichž se stali moji opravdový přátelé, kteří nejen mluví, ale jsou i ochotni naslouchat a kdykoliv pomoct. Nebojí se jít do hloubky a rozmetávat tak plochou pózu, která vládne současnému hc/punku. Všechno tohle je pak zaznamenáno na téhle skvělé desce. Má obrovské punkové srdce, které pouze bije v trochu jiném rytmu, než je obvyklé. Zkuste se zastavit a alespoň chvilku ho poslouchat.
Koncerty Obstacles:
25.1. - Velbloud/České Budějovice
26.1. - 007 Strahov/Praha
27.1. - Fléda/Brno
http://www.myspace.com/obstaclesband
|
