Už jsem to stoprocentně psal v souvislosti s nějakou jinou deskou, ale na Om se to hodí jako na málokoho: mám rád kapely, který dokážou s minimem prostředků docílit maximálního dojmu. „Advaitic Songs“ je deska, která je jako kniha: má zápletku a příběh, kterej někam směřuje, mění rytmus vyprávění, můžete jí otevřít na libovolným místě a pořád to dává smysl (třeba jako „Bílá velryba“ od Melvilla), nicméně na každý stránce vám nabízí svojí charakteristickou a originální vůni.

Co mě baví z hlediska zvuku: u kapel, jejichž základem je jen basa a bicí, je tohle strohý obsazení častokrát to nejzajímavější a hlavně basa leze hodně dopředu, jen aby se tam vůbec něco dělo. Om jdou přesně proti tomuhle trendu. Al Cisneros (kterej se mimochodem touhle nahrávkou definitivně zařadil mezi mejch Top 5 nejoblíbenějších baskytaristů) zůstává se čtyřma strunama v pozadí, pod povrchem, v hlubokejch frekvencích. Je to víc dubová (riddims) než kamenná (rock) basa, jestli mi rozumíte.

Ty figury jsou ale neuvěřitelný a naprosto hypnotický. Basový linky na „Advaitic Songs“ jsou jakoby živý – nemám pocit, že poslouchám NAHRANOU muziku, ale že jsem přímo u toho, když to HRAJE. Jo, je to trochu etno (což nesnáším) a je to hodně rozmáchlý a patetický (což mě naopak nevadí), ale tý kapele to prostě po všech směrech maká úžasně. Strašně moc oceňuju ty „prázdný“ pasáže, kde se vlastně nic neděje a taky marně přemejšlím o tom, jestli znám nějaký jiný album, kde jsou nejvíc „heavy“ položkou smyčcový party. A to, jak se závěrečná „Haqq al-Yaqin“ kolem cca osmý minuty stopáže zvolna promění v náladově úplně jinou skladbu a přitom plyne dál svým tempem? To je paráda.

Nemám to empiricky doložený, ale jsem si jistej, že na výslednej zvuk „Advaitic Songs“ měla velkej vliv spolupráce základního dua Om s Robem A. Lowem neboli Lichens (mimochodem, Lichens hraje v úterý 23. října v Praze ve Finalu – vřele doporučuju, není to koncert v tom klasickým slova smyslu, ale je to velkej zážitek). Lichens se stal v podstatě třetím členem Om a jeho specialita – vytváření fascinujících zvukovejch ploch – je na desce hodně znát.

Om dokázali zatím na každý desce udělat krok dopředu a přitom si zachovat sound, díky kterýmu je poznáte po pár vteřinách. Skvělá kapela, skvělá deska.