Říkal jsem si, že Mr. Guy a Mr. Barvak měli naprosto dokonalé načasování. Ve chvíli, kdy se mi ze všech hudebních experimentů, do kterých jsem se pod vlivem divného počasí pustil, začaly dělat mžitky před očima, zapůsobila první srážka s Origin of M jako uzěmění. Těžkou okovanou botou mě přimáčkli pěkně k zemi a parkrát na mě zatancovali. Ale nejvtipnější na tom je, že pár těch japonských kozáčků, bylo v rytmu, který jsem fakt nečekal a mě došlo, že moje vysvobození ze zajetí podivné psychadelie bylo jen zdánlivé. A že tohle bude ještě zajímavý.
Zmíněný Mr. Guy má za sebou už podle svého zevnějšku celkem bohatou životní kariéru. Jak už tomu býva na japonské punkové scéně zvykem, šlape po prokleté cestě pěkných pár let a rozhodně to nevypadá, že by chtěl přestat. Tahle oddanost a zaťatost je něco, co mě totálně fascinuje i proto, že se do životního postoje japonských punks evidentně nějakým způsobem promítají tradice celé téhle oblasti. V určitém ohledu je to trochu schizofrenie, protože tihle lidé jsou zároveň jasnými vyvrheli tradiční společnosti, kterým nezbylo nic jiného než si vytvořit vlastní svět a jeho pravidla. A i to je možná důvod, proč se rozhodli být jeho součástí navždy - není pro ně prostě už jiné cesty a oni to vědí a tady někde se asi dostáváme k tomu, co definuje japonskou historii obecně. Pro mě jako pozorovatele zvenčí je to celé fascinující podívaná, ale byl bych velmi nerad, kdyby to tím bylo celé ponížené jen na nějaký obskurní skanzen. Víc než cokoliv jiného je to totiž pro mě stále živý zdroj obrovské inspirace a to i tím, jak dokáže být celá tahle scéna překvapivá a v určitém ohledu dosti neortodoxní, přestože to na první pohled může působit úplně naopak. A přesně tohle se pak týká i desky "Struggle" od Origin of M. Muzika ukrytá v jejich drážkách zase funguje jako rozbuška. Energie, která ji pohání kupředu je opět téměř sebedestruktivní a v tom nejlepším navazuje na to, co dělal Mr. Guy s Gudon. Přes ksich vás švihá rychlý japancore s absolutně destruktivní rytmikou, která zapříčiňuje, že to občas celé zní jako kontrolovaná destrukce nákladního vlaku. Totálně miluju ty přechody, které určité pasáže ve vteřině rozpráší na molekuly a v druhé zase složí zpátky, bez toho aby to celé jakkoliv zbrzdily. Je to pulzující a jakoby nestálá palba, kterou mají ale všichni členové neustále pod kontrolou svých nástrojů. Bicí jedou v naprosté součinosti s klasicky hlučnou a vybuzenou kytarou, která ale oproti japonskému noise punk běsnění ctí styl a rozráží vzduch dávkami ostrých a jasně ohraničených riffů, přestože se opět ani zdaleka nejedná o nějaké klišé postupy. U téhle desky to pak platí dvojnásob, protože v některých pasážích se nebojí Origin of M zajít v experimentování mnohem dále, než bývá obvyklé a tak rozstřelit vás pasáží, která má spíš blíže k psychadelickému rocku, něž čemukoliv jinému. Celý fór je ale pak v tom, že i v těhle chvílích je tam jasně přítomná ta masakrální energie a tak vzniká efekt, který vám podrazí nohy. Koho teď napadli Paintbox a zajména jejich hippie Burning Spirit opus magnum Trip, Trance and Traveling, tak míří správným směrem jen s tím rozdílem, že Origin of M vám jdou mnohem víc po krku a tyhle pasáže nejsou moc oddechové, spíš přesně naopak. Může za to i typicky nafrázovaný hrdelní vokál hlavního konstruktéra, který vám vyfrézju novou drážku do mozku. Texty jsou několika řádkové haiku o přežívání, zvuk bolí a obal vlastně dokonale koresponduje s obsahem. Na první pohled je to vlastně typický, temný punkový obal, ale když se podíváte pořádně, odhalíte podivné odstíny barev, kterou vám chtějí jakoby napovedět, že vás čeká přeci jen něco navíc. A bude záležet jen na vás, jak se s tím poperete. Pro mě je tohle real punk až na půdu toho jediného baráku, který v Hirošimě přečkal atomovou bombu.
http://www.myspace.com/originofm
http://www.youtube.com/watch?v=_f_hZfK0Iys
http://www.insanesociety.net
|
