(Silver Rocket/Minority Records 2003)
Příjemná lenivost plná doprovodných zvoučků, vše v luxusním zvukovém balení. Kafe, nohy na stůl, dle vlastního uvážení třeba i bylinky, vypnout bytí tady a hurá do kosmického zvukového prostoru. Náladu pak jen dokresluje a podtrhuje až monotonně ukolébavající zpěv. Tak tohle byly moje první pocity, když jsem tohle nové dílko pražských OTK začal poslouchat. To nové dílko mne docela dostalo, to nové dílko se vážně vyplatí projíždět si takhle v klidu, protože jeho nedílnou součástí jsou i dost dobré, tu zadumaně přemýšlivé: „Řekni mi, co jsi dal a co sis z toho vzal, a kohos očkoval, a kdo tě rouboval...“, tu zase ironicky vtipné: „Na větvi se zmítá sova, kterou sotva vidím tmou, na zádech jí visí kuna, kterou sotva vidím tmou, v kožichu jí visí klíště, který sotva vidím tmou, podivná to byla cesta, když jsem chodil za tebou.“ texty,.
Jenže pozor, tahle deska zároveň nabízí k objevení – hlavně v druhé polovině - i místečka nagradovaná a třeba taková Pandořina lednička je hudebně pořádný napínák, kdy se dokáže rozohnit i ten zmiňovaný zpěvák. Vše ale v naznačených dimenzích a dokazující, že energie a emoce nemusí jít vždy třeba jen přes podlazené kytary.
Pražští OTK vypustili do světa vážně dost dobrou věcičku a při nelogice vkusu a zájmu posluchačova mám jen nedobrý pocit – ale nechci být špatným prorokem a něco zakřiknout – že se o nich nadále bude psát i co by o nejméně doceněné kapele české alternativní scény. Vono je to totiž vážně hodně osobité a vymakané.
A že tady nečtete ani zbla žádné výtky, či alespoň kousek objektivní kritiky? Jasně, nikdo není dokonalý a jiný by si něco takového třeba i našel. Mně se to ale u desky, kde jsem si objevil sedm hitů z deseti a za týden co jí mám doma jí svištím asi už podesáté a furt mne baví, zatím nepodařilo.
Více na old.czechcore.cz
|
