V tomhle povídání to bude hodně o slovech klasika a skinheadi, i když ani agresivita, ani nějaká zatuchlá tradice neměli ten večer hlavní slovo.
Ale k věci. Oi Polloi jsou dnes již prostě legenda, ačkoli o to možná tihle skotští týpci vůbec nestojí. Už leta si drhnou svůj dalo by se říct klasický tvrdší punk s příměsí streetu a oi a v textech si berou na paškál mnohé svinstva, která vidí kolem sebe nejen v domácím Skotsku.
Ale tohle asi moc dobře vědělo všech těch údajně více jak tři sta slovenských, českých i polských punkerů, hácečkářů, ba i skinheadů a dalších lidiček, kteří se v sobotu 12. ledna slezli v žilinském klubu Guru.
A popros, skinheadi. Ti mají v Žilině asi opravdu početné zastoupení a mezi lidmi na konciku jich bylo opravdu plno, při čemž se mnozí ujali také pořadatelské služby. Nutno ovšem říct, že při téhle „práci“ byli celkem milí a věci kolem většinou řešili s úsměvem a v pohodě (snad jen nepotvrzovali pravidlo?).
Ale k muzice. Nejprve naběhli slovenští Ilegalitiy, kteří svou muzikou zapadli k hlavní kapele večera. Dobře a s energií zahraná, ničím nepřekvapující, klasika s tradičními angažovanými texty většinou v rodné slovenštině. V nich si brali na paškál církev, poliše i další klasická témata. Aktuálně Ilegality reagovali i na to, co se děje ve světě nyní, když zpěvák – vizáží taky skin – ohlásil myšlenku ve smyslu, že mezi jmény Usama Bin Ládin a George Bush leží jedno rovnítko, protože za činy obou leží vždy především nevinné oběti.
Oi Polloi - někteří v klasických skotských sukních - pak bez problémů rozpogovali a rozskákali dvě třetiny sálu. Co k nim napsat? Klasika, energie, vstřícný kontakt s lidma kolem i humor. Když chtěl zpěvák, aby si lidé zazpívali refrén, ukázal ho před písničkou napsaný na kartónovou ceduli, na jakou si na stopu píšeš cílové město a vše řádně anglicky odspeloval. Tak jsme se třeba dozvěděli, že THC se čte Tý Džej Sí....díky „Ok, it´s fucking easy,“ mumlal si zpěvot spokojeně pod vousy, když zaslechl, že sál pochopil a mohlo se jet. Když nabízel, aby si lidi v sále zakřičeli refrén Oioioi, objevila se cedule s patřičným vysvětlením taky. Na paškál si pak třeba vzali i místní témata, když jeden song věnovali slovenskému politikovi Dzurindovi. No, věnovali.....refrén byl Fuck you Dzurinda.
Hele, k té muzice a textům se fakt asi nedá více psát. Tihle Oi Polloi nemají potřebu se nějak měnit a přizpůsobovat trendům kolem a jedou si to své, to přeci ví každý. A š?ávu a energii to mělo pořádnou, takže nikomu asi nic moc nechybělo. Na konci se podařilo vykřičet ještě jeden přídavek a bylo po.
Pak už jen reprodukovaná muzika s některými stále dokola hranými skinheadskými songy, občas to už ale opravdu lezlo na mozek a chtělo změnu! a pro nás vzdálenější čekání na první ranní vlaky. „Chalani, koněčná, vstávajtě,“ budil nás pak kolem třetí ráno – zase s úsměvem –jeden z místních skinů.
V hale žilinského nádraží čekala mírná kosa, jediná vyhřátá čekárna plná bezdomovců a tedy i příslušného odéru (ne,tohle ale prosím nikdo neberte jako výtku, je jasný, že tihle neš?astní lidi se nemaj kde umýt hlavně v zimě, prostě jen konstatování). Nad ránem se tam pohyboval asi dvou metrový – zase – skin s nějakým veksláckým kamarádíčkem, dostali se do sporu s nějakým cikánským párkem, jediný, kdo se briskně a hned zastal té holky byl jeden z čekajících odredovaných kluků, co šli taky z koncertu, pak arogantní, zmrdsky a nadutě se tvářící železniční fízl, který spící bezdomovce budil mlácením obušku o stůl a když neměli platný lístek, potřebný na milostné ponechání v čekárně, tak ten papír prostě vytrhl, zmačkal a udělal na stole svinčík, za který by jistě jiného vevalil svým čuráckým obuchem.........ale, neslyšeli jsme právě texty o těchle věcech před pár hodinama na koncertě? Tohle už ale byla tvrdá realita.
Více na old.czechcore.cz
|
