Času, který strávím brouzdáním po myspace profilech různých kapel, většinou lituju. Tentokrát jsem ale narazil na kapelu, která mi fakt zvedla náladu. Je totiž důkazem toho, že to v Praze není tak zdechlý, jak jsem myslel. Praha má přes milión lidí, což je tak desetina český populace. Statisticky by tu měla být desetina českých kapel. Za poslední roky mám pocit, že to v Praze jde jen dolů, zatímco všude jinde to jede dál. OR mi dávají naději, že se to změní. Mladá krev.
OR hrajou jen ve třech. Basa, bicí, kytara. Nic víc, nic míň. Často mi tahle kombinace přijde nedostatečná, ale tentokrát i trojice trhá repráky v bednách. Hladina hluku odpovídá evidentní inspirací kapelami, co dělaj Silver Rocket. Všechny potřebné atributy jsou tady: dominantní chroupavá basa, kytara co když nehraje, tak vazbí, a bubeník to řeže hlava nehlava, hlavně ne rovně. Všechno je to hrozně surový. „Síla tradice.“ Něco jako když tě někdo třískne pádlem přes ksicht. Asi to je tak i proto, že tam nejsou cítit žádné náznaky chaotických math onanií, které mě osobně dokážou v naprosté většině případů odradit. A myslím, že nebudu sám. Nikdy nezapomenu na to, jak Jamie z Off Minor koukal, když mu Marek při snídani v miniaturním panelákovém bytě uprostřed Polska vysvětloval, že Off Minor jako dobrý, ale že je to moc kompikovaný a že když hrál v Saetia, tak že to bylo lepší. Ale zpět k OR. Předem se omlouvám za přirovnávání, ale jinak to nejde. Nálada mi totálně evokuje Srdce v kusech zvuku od GNU nebo splitko Point / Anyway. Je to smutný a nervózní a trošku naštvaný zároveň. Jako když se pohádáte s někým, koho máte rádi, a pak jdete v noci po městě a kopete do všeho, co vám přijde pod nohy a to jenom proto, že vám je všechno v tu chvíli jedno a i si to trochu užíváte. No a zvuk jsou podle mě prostě poslední Emems. A to myslím jako pochvalu. Hodně důležitý element hudby OR je vokál. Nejdete ho v písních jen zřídkakdy, ale vždycky přijde v pravou chvíli a píseň vytáhne o velkej kus nahoru. Není to ani zpěv, ani mluvení, ani křik, je to něco mezi tím. Divný, někdy nesrozumitelný, někdy až krutě srozumitelný (bolí to) texty. Demo má sedm tracků. Některý sou delší, některý kratší. Některý jdou víc na krev (06 vládne!) a některý jsou spíš tišší a prořezává je zvuk delaye na kytaře, což je pro mě lehká fetiš záležitost.
Tohle demo je zlo. Bezpodmínečně chci vidět koncert. A chci slyšet další nahrávku. Díky.
www.myspace.com/ornoise
|
