(Exile On Mainstream)
Řekla ti, že končí váš vztah a za okny blikaly do tmy světla kolotočů, které přijely na svou první jarní štaci. Bylo ti to tak nějak jedno. Ta blikající světla za okny, pod kterými se jiní lidé bavili, jako by sdělovaly, že konec znamená i začátek. Začátek zase něčeho jiného. Smyčcový podklad a jemný zpěv střídá kytarový nájezd. Jedeme dál!
Když se post rock umí, je to muzika, kde se právě smutek střídá s lehkou nostalgii i nadějí a když se do těhle kapel dokážeš fakt ponořit, bývá ti i tak nějak hezky. Podobné imaginární pocity, které ovšem zašíváš v životě i na ostro, vzbuzuje první song téhle výborné náladotvorné desky americké kapely Ostinato z jejich nejčerstvější desky Chasing The Form.
Rockové postupy míchané s lehkostí a nonšalantností elegána, který někde sám nad barem přemýšlí nad životem. Emoce, vztek, vzpoura a hlavně nepodlehnutí. Ostinato jsou v tomto opravdoví mistři. Mistři, kteří balancují kolem dávno objevených postupů, ostatně, která kapela dnes hraje jinak, ovšem s přístupem jim vlastním a tak chytlavým, že po prvním poslechu cheš znova a znova.
Monkey Geatures. Kytary, jednoduše účelné bicí, neprvoplánovaná energie. A hlavně ta basa! Plastická, přesně zapadající do schématu a zároveň i tolik nápaditá a svá. Basa, která svou lajnu drží v rukou natolik pevně, že si může dovolit být i barevná a vymýšlet si své vlastní kousky, které při tom vůbec neruší. Také to je jeden z prvků, který mne na téhle desce Amíků z Washington D. C. nesmírně baví.
Když se v jedné kapela sejdou muzikanti, kteří umí výše psané, není pak na celé ploše alba vážně ani místečko pro nudu a ona tě baví celá.
Song končí závěrečným švihem pana bicmena a je tu Antiaicraft. Klávesy podpořená píseň se zahaleným zpěvem, která jako by svou náladou vypadla z nějakého zmodernizovaného kabaretiérského čísla. Náš elegán přešel od baru k pódiu podniku, kde v potemnělém sálku tvoří lehce bizardní atmosféru kouzelník, kterému na pomoc přichází lehce povadlá, ale pořád „šik“ spoře oděná striptérka. Kytara si lehce brnká své jemně halované motivy a do toho zase ta plastická rytmika, provázená občasnými ozvěnami vokálů. „Dáte si ještě něco k pití?“ ptá se s ironickým úsměvem na rtech ten nejzvláštněji vypadající transvestita, když elegánovi připaluje v pořadí několikátou cigaretu dnešní noci a na pódiu se k celému výjevu přidává starý zhulený jazzman s trubkou.
Už dávno jsem si všimnul, že ani mne osobně nebaví číst příliš sáhodlouhé recenze. U Ostinata by při tom několikavětý popis určitě zasloužil každý song téhle sedmi skladbové kolekce, která se vám při správné náladě na ni opravdu vetře pod kůži.
Chasing The Form prostě baví. Baví! Ne ve smyslu vulgárně vykřičené zábavy, která to, co nemá pod povrchem, dohání na obdiv lacinou hlučností a řinkotem. Na to vám Ostinato kašlou. Můžou si to dovolit. Oni baví svou elegancí, jednoduchostí, s jakou dokáží pracovat s až do detailu promyšlenou stavbou svých skladeb.
Skladeb záhadných, melancholických, jemných, propracovaných, přemýšlivých, zároveň ovšem rozhodně ne utahaných, či hraných jen tak pro efekt. A vy se tak nenudíte ani u Latitude, která má stopáž téměř jedenáct minut.
Tohle je deska pro lidi, kteří mají rádi muziku. Pro lid, pro něž je muzika zábava, zároveň od ní čekají ale i něco víc. Ponoř se jak nejhlouběji to půjde a neboj se při tom žádného nebezpečí. Pod hladinou muziky Ostinato tě žádný žralok nekousne. Ta hudba si tě jen jemně obejme a nese tě v hlubinách své příjemné jemné energie post rockových mistrů, kteří si to mohou dovolit. Dělat dlouhé kousky, kde občasný zpěv zní spíše jako jeden z nástrojů. Dlouhé kousky, které nesklouzávají k samoúčelným psychedelickým onaniím, protože se v nich něco pořád děje.
Neumím psát tak dlouhé recenze, jako Ostinato skladby, pro to končím.
Jen douška. Pokud máš zájem prozkoumat, jak na tebe muzika Ostinato bude působit živě v klubu, kde sice budou chybět kouzeníci, postarší striptérky i tranvestité, ale zároveň tam budeš obklopen lidmi naladěnými na stejnou vlnu, zajdi si v pondělí 2. dubna do areálu strahovských kolejí v Praze do klubu 007. Ostinato si tě tam do svých jemných nitek stáhnou a spolu s nimi si zahrají i jejich američtí post rockoví kolegové Maserati.
Více na old.czechcore.cz
|
