LP ( Papagájův Hlasatel Records)

V zápětí po intru ( mimochodem velká poklona k Jan Šamánek, napínavý track) jsem si při nástupu kytary vybavil Hřbitov od Root, následný spád samozřejmě představu v mžiku oka odvál, ale metalový pach zůstal, ve skutečnosti naprosto dominuje. Průmyslová smrt ve svém burácejícím tažení ušli ohromný kus cesty a od rozhašeného hardcore punku, který si pamatuji z jejich první nahrávky, vyzrála jejich tvorba k preciznímu  death - grind - thrash core kříženci. Obraťe kříže a tesejte magické formule, je tady Průmyslová smrt!
 Dle obalu bych se potýkal s tím, o jakých ohavnostech by zpěvák mohl pět, trýzeň především, a ejhle, název desky vypovídá o naprosto jiném směru. Kde koho by tak malba od Paola Girardiho mohla zmást, ale jak vidno kapela nelenila, takže ať mluvíte česky nebo anglicky, k informacím a samotným textům se dostanete.  Tortura ano, ale jiným pohledem, mluvíme tu o zneužívání lidskosti, duševním otroctví, naivitě i aktivismu, všude dýchající orwellovský věk pitvaný do posledního písmene, intelektuální inferno v 21 rozsáhlých textech. 
Přiznám se, nemít trochu nadhledu, možná bych dopadl jako mnoho těch, kteří nerozdýchali "kultovní" Zeitgeist aneb slovy Lovecrafta -  „Nejstarší a nejsilnější emocí lidstva je strach, a nejstarším a nejsilnějším druhem strachu je strach z neznáma."  
Nevýhodou dlouhých textů je sama délka pohlcující prostor, dostanete-li ho málo, může se stát, že texty pojídají sami sebe, pak zákonitě vyvstane problém s artikulací, která se začne přetahovat s hudbou. Řekl bych, že nás domácí, těch několik málo přepěchovaných míst bude chvilku tahat za uši což následně zpěvákovi odpustíme nebo naopak zůstaneme přísní a cizojazyčné národy, ti dostanou další  hudební nástroj a texty na papíře.  
Jako puberťák jsem měl pro všechny tyhle neskutečný palby jednotný termín - deathcore, dnes bychom se pravděpodobně bavili o naprosto jiných kapelách, v mainstreamu především. Čas je neúprosný, co naplat, nejdu s dobou a pořád je to pro mě o tom samém, metalové kytary, vykroucený riffy a palba vpřed, místo přehlídky na miliardy not,  kruté agresivní melodie. Tohle tak nějak Prumyslová smrt stále drží v poměrné rovnováze, takže se s nejdelší skladbou dostali na nějaké 2:10 minuty, počet úderů do rytmického bubnu se neodvážím počítat, blast-beat pro kapelu není sprosté slovo a i když by se pro cokoliv tady nedalo šetřit slovem metal, nejkratší skladba má krásných 32 sekund. Uf, je zkáza zaručena.
Sic byl materál na desku zaznamenán v místních studiích, o samotný master se následně postarali alchymisti v mekce metalu Mammoth sound, což kvituji jako dobrou volbu. Ostatně z již okázalých nálmuv před vydáním desky bylo zřejmé, že kapela do toho co dělá vkládá maximum energie a výsledek není vůbec marný. 100% nedám, ale 70 pětek taky není špatných, těch zbylých 30 nechám jako základ na další desku, která bude ještě lepší. Jsem si jist. 

Průmyslová Smrt
Papagájův Hlasatel Records