(Deathwish Inc./A389 Recordings)
Někdo miluje přeplněný koupaliště, kina a svatostánky plný taxikářů a jejich devěk. Někdo radši bouřku, kde blesky křižujou celou oblohou a strach z Apokalypsy je nadějí na hodinách s jednou ručičkou. Poušť, která se stala z míst, který jsem miloval, zůstává hluboko uvnitř a stíny duchů, jejichž slova byly jen povrchní zvuky, zůstaly otištěný ve zdech.
Písek se sype dál a odnáší s sebou zrnka poznamenaná hlasy, touhou a přáním zhmotnit naše sny.
V časech, kdy "punk rock" (už asi jenom prázdnej termín) uvíznul v rukou lidí, který se snažej s falešnou pozitivitou splnit sen rockovejch hvězd a učebnicovým new age modelem je narvat na ty největší festivaly kolaborující s T-Mobilem, se na opačný straně vrací jeho podstata. Už ne armády hlasů, ale pár buněk, kočujících křížem krážem. Sdílející tóny a řeč s těmi, kdo hledají zvuk svých srdcí. Už žádný alibi o jinejch dobách.
Je až s podivem, že recenze na poslední Pulling Teeth musí být napsána až teď. Jak by řekl kytarista Dom (věčnej sarkastik a bejvalej slumlord): "Je to brutální kombinace rádobyandělů a italskýho jídla nebo Dwid utopenej ve špatným víně?" Pokud středověk poukazoval na neduhy společnosti a prázdnotu duše v obrazech H.Bosche, pak současnej hard core punk vděčí za zrcadla ironie a sarkasmu Integrity a Pulling Teeth. "Paranoid Delusions-Paradise Illusions" mohl být ve skutečnosti pouze 10", ale není a hned vám povím proč.
Tohle je totiž o hodně náladovější deska než byla klasika Martyr Immortal a nálady potřebují plout v solidních drážkách. Nejde ani o to, že celá druhá strana zní víc jako ambientní outro, za který by se nemusel stydět Dwid & spol. První polovina jsou Pulling Teeth jak řemen, i když táhlý, dávající Mikeovi příležitost dát důraz na jeho básnicky dokonalou lyriku. Podpořený sólama, který jsou pro dnešní Pulling Teeth tak charakteristický. Jsou zapamatovatelnější a konkrétnější, ale přesto nepopírají kořeny unikátního rukopisu Pulling Teeth, potažmo Clevo hard core. "Paranoid Delusions" si velkej formát zaslouží (už jenom kvůli majestátnímu obalu z dílny Jeffa Beckmana). Velkej formát, k velkýmu dílu, těžkýmu jako olovnice, která měří hloubku vaší duše. Velkej formát baltimorskýmu krcálku, kde přežívá holka z kafetérie, pouliční rváč a Dom se svým labelem. Velkej formát, kterýmu vévodí song Bloodwolves. Velkej formát pro malou sílu, která drží tenhle zoufalej svět nad chřtánem šelmy.
www.pullingteethmd.com
www.deathwishinc.com
www.a389records.com
|
