Právě vyšlo debutní dlouhohrající album jihlavsko-brněnských Rapsöd. „Pochodeň“ je zažehnuta, archivy se otevírají - vypouštím do světa jedniček a nul celý rozhovor, který původně vyšel tištěný v How Cali Limo Kid Kill Your Dreams? #4. Rozhovor udělal na „zakázku“David Sinner a je tak, jak byl tehdy udělaný, bez aktualizací … třeba ještě někoho potěší nebo navnadí na novou desku „Pochodeň“, kterou můžeš stahovat na Bandcamp kapely – http://rapsodpunx.bandcamp.com  nebo http://papagajuvhlasatelrecords.bandcamp.com . Pro aktuální informace sleduj http://ruceodkrve.blogspot.com a http://phr.cz .

Naskytla se možnost spáchat rozhovor s kapelou Rapsöd. Nebylo co rozmýšlet, tuhle kapelu mám od našeho prvního setkání moc rád a jsou to příjemní lidé. Tak jsem se vrhnul na Vojtu, kytaristu Rapsöd, ten nakonec podlehl mým prosbám a nátlakům a jal se odpovídat na mé dotazy. Občas se do toho připletl i Banán (je tu nějak „přebanánováno“, tahle přezdívka celkem frčí koukám :o)), tady je výsledek. Ještě moc díky Honzovi za prostor pro tento rozhovor.

(sinner)

Zdar borci, takže první otázka, a samozřejmě klasická: Kdo jsou a jak dlouho jsou Rapsöd? Bylo něco předtím? Co vás vedlo k tomu Rapsöd založit? A co vlastně název znamená?

Zdar Davide! Takže od začátku - Rapsöd vznikl na přelomu roku 2006/2007, když jsme se setkali já (kytara), Čípan (bicí), Banán (basa) a Kocour (zpěv) v kapele Orgoj Chorchoj. Já jsem přišel do týhle skvadry jako poslední a v tý době se zrovna měnilo tolik věcí, že jsme se rozhodli změnit i název. Začali jsme pracovat na nových válech a přitom pořád hráli i pár fláků od Orgoje. Rapsöd je přednašeč epických básní, je to pojem ze starého Řecka. Stejně jako my dnes, tak i on vyprávěl lidem nějaké příběhy, něco, co má obsah, něco, nad čím se může kdokoliv zamyslet. Když teda bude chtít. Takový má to slovo význam pro mě.

Pro mě vaše hudba představuje super spojení punku a thrash metalu, mě osobně to odkazuje třeba na staré nahrávky G.B.H. Co bylo první při tvorbě vaší hudby, byl to thrash nebo punk? Co vás na tom či onom stylu baví a proč jste se vrhli právě na ně?

Já osobně mám rád odjakživa všechny styly, kde se spojuje punk a metal. Miluju starý thrash metalový kapely, stejně jako punk a hardcore! Na thrashi mě baví kytara, se kterou si můžu dělat co chci, a mnoho prostoru pro experimentování. Jakmile se začneš věnovat tomuhle stylu, pořád tě to nutí hrát a cvičit, zdokonalovat se a ukazovat, co umíš. Na punku a hardcoru mě baví zase ten jednoduchej a syrovej způsob, jak něco vyjádřit a dostat to ze sebe. Silný poselství. Baví mě všechny tyto věci spojovat, protože všechny mají něco do sebe. Ale co bylo první? Já jsem k tomu došel nějak tak postupně. Rapsöd začal asi spíš s vidinou hrát nějakej hardcore punk, ale postupem času jsme došli ke stylu, kterej hrajem teď, a myslím, že nám to všem sedí.

Banán: Já bych k tomu dodal asi jen to, že úplně na začátku to byl rozhodně punk, potom se do toho začali míchat další vlivy přes hardcore až do současné podoby.

A jaké jsou vaše plány do budoucna? Vyšlo demo - jak jste s ním spokojeni a chystáte něco dalšího? Třeba nějaké boční projekty?

Začnu demem. Já z něj mám vcelku radost, až na pár drobností ohledně zvuku. Celkově jsme mohli podat možná lepší výkon. Myslím, že se na tý nahrávce dost projevilo to, že to byla naše první návštěva studia. Jsme ještě hold mladí zobáci a máme se co učit. Určitě to ale byla zkušenost. V těchto dnech pracujeme ve studiu na dvou válech, které vyjdou jako na splitu s nějakou kapelou. Měla to být Průmyslová smrt, ale celé se to zkomplikovalo, a není jasné, jak to dopadne. Také teď měníme zkušebnu. Další budoucnost bohužel neznám. Asi zkoušet, hrát na koncertech a pracovat pomalu na nových věcech. Já osobně bych jednou rád vydal velkou desku. To je zatím utopie...

Banán: Cejn to vystihl celkem trefně. Mně osobně se zvuk toho demáče moc nelíbí! Jasně, řekneš si, je to v pohodě, ale po několikadenním poslouchání té nahrávky jsem si čím dál víc říkal, že to není prostě ono. Ani přesně nevím, co tomu chybí a kde, ale jediný co vím, je, že další nahrávka musí být lepší! Je dobře, že jsme pro ten materiál vybrali MC. Protože víš, jak to je: čím déle tu nahrávku smažíš v kazeťáku, tím to dostává větší grády :-)

Jste z Jihlavy, popište trochu vaše město… Jsou u vás nějaké kapely? Pokud jo, můžete je představit? A máte nějaké kluby, či jiná místa, kde se dá hrát? Jsou ještě lidi ochotní chodit na koncerty?

To si piš, že jsou! Kdybych měl jmenovat všechno, tak by to bylo docela na dlouho, zkusím to zestručnit. Takže, naši dobří kámoši a skvělý kapely přímo z města jsou Průmyslová smrt (nejdéle hrající hardcore punk v Jihlavě, postupem času dost zrychlili a zamíchali do toho trochu grindu), dál R.P.O. (nadupanej punk hardcore jako třeba Los Crudos), nová pecka je Messerschmit 109 (crustcore, Švédsko jak má být, dřív jsem tam hrál na kytaru) a taky se musím zmínit o Human Steak (psycho, metal, indie, experiment). Dost teď vystupují Disbeatless (mladí kluci crust hardcore, začínaj to míchat s thrashem) a jejich předkové Patník (hardcore sypec v podání týpků, co choděj na základní školu). Dříve tady působila kapela Flying shits (experimentální emotivní hardcore, byl to ještě pravěk), její členy teď najdeš v Průmyslové smrti a RPO. Jinak další, už neaktivní, jsou třeba Lobotomie (grind/NY hardcore, Čípan tam dřív hrál na bicí) a Orgoj Chorchoj, o kterým už byla řeč, hráli jsme ke konci fungování takovej syrovější punk, ani nevím, k čemu to přirovnat. Často s námi hrají ještě třeba Mimoritmus (ska hardcore punk) nebo P.V.Z. (punk/alternativa). Taky bych neměl zapomenout na Rudou lůzu (riot folk s politickými texty, brácha tam hraje na kytaru, teď chystají nahrávku). O after party po většině koncertů se stará DJ Jogy (disko ve stylu 80. a 90. let). Jestli tě zajímá hip hop, tak určitě znáš Pio Squad, teď jim vyšlo nový album. A abych nezapomněl na generaci před námi, každej určitě zná předrevoluční punk HNF. Určitě bys toho našel víc, ale myslím, že za řeč stojí to, co jsem vyjmenoval a že jsem na nic nezapomněl.

Teď něco o fajn místech. Momentálně se hodně dělaj koncerty v Klubu Edagr. Je to fajn místo, kde si zahrálo už strašně moc dobrejch kapel. Poslední dobrej koncert si pamatuju třeba Shades of Grey, dříve například Distress, Bury The Living, Komatos. Teď tady vystoupí Infekcia a myslím, že v plánu jsou i jiný pecky! Lidi sem chodí, o hardcore je v tento okamžik docela zájem, řekl bych. Organizátoři si nestěžují na malou návštěvnost. Dokonce jsou poslední dobou na většinu koncertů vstupy zadarmo. Nejspíš i kvůli tomu, že majitel klubu vydělá perdo na baru a je s ním rozumná řeč. Atmosféra je taky skoro vždy skvělá.

Mně k srdci ale nejvíc přirostly garáže U větrníku (je to normální garáž pro osobní auto, není to klub). Tady se dělaly koncerty, ještě když v Jihlavě nebyl žádnej klub, kterej by byl ochotnej dělat hardcore, atd. Vystoupili tady třeba Brazilci Social Chaos, to byla síla. Dnes se tady jednou za čas udělá třeba vege grilovačka, koupí se pití, vystoupí místní kapela a hraje se fotbálek. Takový menší akce s „rodinnou“ atmosférou, to mám rád.

Banán: Prej já to zestručním :-).

Zkuste říct, jaký koncert vás poslední dobou nejvíce dostal? A která deska, CD či kazeta vás nejvíce nadchla? Máte ve svém top ten nějaké staré kapely, které vás baví dodnes?

Na pár akcí z poslední doby vzpomínám rád. V Edgaru třeba Shades of Grey a Cave canem, o kterých už byla řeč. Pak třeba Stolen lives a Time of my life, Lahar, Gospel of the future a třeba Road Kill Zombies, Komatos z Ruska a určitě perdo dalších. Nedávno jsme hráli v Brně s No White Rag a OMIXAH, taky fajn koncert. Jinak jsem si užil letošní Fluff, na kterým mě bavili třeba Vöetsek, SSS, Strenght Approach, Hero Dishonest, Dean Dirg a zase určitě ještě něco, na co si nevzpomenu. Desky teď nějak nestíhám sledovat, ale potěšil mě váš sedmipalec „Spal svou vlajku“, nový Lahar jsou v cajku a těším se na novej split Průmyslové smrti s Valhalla Pacifists. Taky se mi líbí matroš, co teď vydali Pio Squad, i když to není žádnej metal ani punk. :-) Ze zahraničních fláků mě absolutně vzala nová velká deska Victims „Killer“. A ta mě popravdě rozsekala hodně. Už delší dobu poslouchám třeba tyhle alba: Municipal Waste „Art of Parting!, Bombenalrm „No Mistakes“, T11 „The Great Misantrophe“, Ictus „Imperivm“, Wolfbrigade „In Darkenss You Feel No Regerts“, Loop troop „The Struggle Continues“, Doomriders „Black Thunder“, Converge „No Heroes“, Craft (split z Lout society Kürse) a je toho ještě hodně, určitě si nevzpomenu na všechno. Momentálně teď jsou na vrcholu mého žebříčku Bones Brigade, D.S.-13 a At the Gates. Vidíš, je to docela pestrý a rozmanitý :-) Myslím, že jestli mám kapelu, která se v mým top ten bude vyskytovat dlouho, tak to budou asi Iron Maiden, Poison idea nebo třeba Motorhead. To neomrzí :-).

Banán: No, co se týče koncertů, tak pro mě je jednoznačně největší pecka (jak hudebně, tak atmosférou na pokraji šílenství) koncert Cave Canem a Shades of Grey!! Pak výbornej byl koncert v Praze na Chmelnici - VICTIMS, TRAP THEM, THE OCEAN, ROTTEN SOUND. Pak proběhlo spousty dobrejch koncíků, ale bylo jich tolik, že už nic konkrétního. No jinak nahrávky: teď hodně sjíždím END OF ALL (švedskej crustcore se členy Wolfbrigade, Wolfpack atd.). Výborní jsou nový LAHAR, pak se nebráním ani kapelám jako AMMANDA WOODWARD (mocný kytarový riffy, to je moje :-)). Teď mě ještě napadá výbornej koncert KARYSUN (což je kytarista z Ammanda Woodward + bubeník) v Yachtu. No a samozřejmě předpisový MUNICIPAL WASTE, ale je toho mnohem víc. Já poslouchám všechno, co mi přijde nějak zajímavý.           

Koukám, že nacházíš zalíbení v hip hopu. Pro mě tenhle styl není moc stravitelný, vše osekáno jen na strohé rytmy a k tomu jednoduchá linka. Co tebe na něm přitahuje? Je to, řekněme, ta textová část hip hopu, která bývá kolikrát opravdu skvělá? Nebo je to něco jiného?

Mě ta kultura přitahuje celkově, mám rád graffiti a street art (i když je pravdou, že street art je doménou i punk a hardcore scény). Textová část hip hopovejch fláků mě zajímá především u českejch interpretů (protože jí rozumím:-)). Často mě to baví, ale obsahově je to pro mne většinou nezajímavý, bohužel. Já mám nejraději Švédskou bandu Loop troop, kteří mě strašně baví instrumentálně. Ale oni jsou dost zajímavý i textově. Jsou političtí a v textech mluví o právech zvířat, jsou vegetariáni a vegani. Hip hop je pro mě dobrej „odpočinek“ od jiných stylů, které poslouchám skoro pořád. Zpestření.

Co vás přitáhlo k tomu, že jste se vrhli na hardcore/punk? Co to bylo za okamžik, událost, která vás nasměrovala k tomu, že jste se rozhodli poslouchat výstřední rambajz a nakonec ho i produkovat? Co by se muselo stát, abyste se na tohle všechno vysrali? Jak dlouho si myslíte, že vás to bude bavit?

Myslím, že jsem se do toho dostával nějak postupně, nemám to spojený s nějakou určitou událostí. Vybavuje se mi ale dost určitá doba, kdy mi bylo asi 15 let a začal jsem chodit na první koncerty. Viděl jsem na živo první kapely, poznal jsem první lidi kolem týhle kultury a koupil jsem si v distrech první nahrávky, protože mě to všechno fascinovalo. První hudební nosiče, co jsem si koupil, byl Benefit pro organizaci Svoboda zvířat a kompilace Common Life. Vím, jak jsem to donesl domů a musel jsem to pořád hrnout dokola, neskutečný objev. Taky mě v tu chvíli bavil punk rock, stahoval jsem mp3 z Epitaph records a jezdil na koncerty co dělal Cecek :-) Ono je to v podstatě všechno dost nedávno a vlastně pořád něco poznávám.

Jakmile jsem propadnul kouzlu týhle hudby, chtěl jsem samozřejmě i hrát. Asi i kvůli tomu, že mi v tý době chyběla nějaká aktivita. Tak jsem jednou šel do bazaru a koupil si svojí první kytaru. Od tý doby, co jí mám, jsem se snažil hrát pořád s někým, ale výsledky to mělo až tak, když mi bylo asi 18 a založili jsme s klukama z Průmylové smrti kapelu Messerschmitt 109. Oni mě do toho dostali, vtáhli mě do toho dění v týhle kultuře. To byly fajn okamžiky. Od tý doby je pro mne hrát hardcore a jezdit na koncerty jedna z nejlepších věcí, co mě kdy potkala. Hodně mi to dalo, a pořád dává, a to je důvod, proč to stále dělám, a myslím, že z toho jen tak nevyrostu. Nepřemýšlím nad tím, kdy to skončí, kráčí to se mnou a já jsem tak spokojenej. Může se to změnit ze dne na den, ale nedovedu si představit tu situaci. A i kdyby jo, nějakou stopu ve mně zanechá setkání s touhle hudbou asi už napořád.

Nedá mi to, abych se na tuhle věc nezeptal. Všude možně bylo slyšet o aférce s hraním nějaké jihlavské metalové kapely na akci, na jejíž přípravě se podíleli lidé z hardcore/punk scény, a která měla silné vazby na neonacistickou ideologii. Můžete, pokud to jde, tuhle věc nějak blíže popsat a říci, jaký je na ní váš názor?

Začnu trochu jinde, ale dojdu k tomu: jsem proti jakejmkoliv totalitním ideologiím a dost mě sere neonacismus. Serou mě náckové, a to všichni – i ti, kteří hrajou metal. To, že nosí podobný hadry a hrajou podobnou muziku jako my, jim umožňuje bejt dost in, ale zároveň se taky dostávat do naší těsný blízkosti. Máme o tom vlastně skladbu. Mluvím o tom proto, že se to stalo i teď. Věděli jsme, že Samai má vazbu na NS scénu, protože jsme ze stejnýho města a toho člověka prostě známe. Mazi chtěl informovat kapely a všechny lidi, kteří se na ten koncert chystaj. Aby si mohli vybrat svojí cestu – chceš nácky ve scéně? Tak jim dělej koncerty a choď na jejich kapely. Jestli ti člověk, kterej nosí TS, poslouchá NSBM a má na zádech svojí mikiny nápis „podporuj své lokální vyhlazovací komando“, nepřipadá jako nácek, tak ho můžeš pozvat na svojí akci, ale pak se nemůžeš divit, když tam ostatní kapely odmítnou hrát. Udělal bych to taky, nikdy nechci stát na jednom pódiu s náckem nebo s člověkem, kterej NS scénu nějak podporuje. Tohle byl, myslím, základ problému, na kterej mají všichni názor jasnej. Další věc ale byly ty absurdity kolem toho – chování pořadatelů a jejich reakce na Maziho článek, potom to vyhrožování a jak se to celkově nafouklo v nepřehlednej maglajz. To podle mě nebylo oukej, možná se to mělo řešit jinak, ale jsem si jistej tím, že Mazi nic špatnýho neudělal. Naopak, udělal to, co by mohl udělat každej a co respektuju – jako první vystoupil s tím, že tady něco není v pořádku a že by se to mělo řešit.

Teď s odstupem času ale musím říct, že celá ta aférka měla na svědomí i nějaké pozitivní jevy, které ji doprovázely. Já jsem například rád, že se o to lidé zajímali, že to chtěli řešit, že scéna je prostě pořád schopná diskutovat a reagovat na důležité problémy, které se jí týkají. To je podle mě dobrý.

No, ty reakce a diskuze někdy byly až za hranicí únosnosti, všechny ty internetové diskuze většinou stály za starou bačkoru. Mně jde spíš o to, jestli jste třeba vypozorovali i nějaké konkrétní změny v přístupu nějakých lidí v reálu? Setkali jste se třeba s někým, koho to nakoplo se o tyhle věci víc zajímat či s tím něco dělat? Ono anonymně hlásat na internetu ještě nic neznamená…

Jo, ty diskuze na czechcore byly o ničem, v tom s tebou souhlasím. Ale myslím, že to nebylo jediný místo, kde se to řešilo. Tou dobou se mi zdálo, že hodně přátel, se kterými jsem se o tom bavil, je připraveno se k tomu nějak postavit. Hodně z nich chtělo vědět, co se přesně děje a tak psali přímo lidem, kterých se to týkalo. Jestli to teď někdo bude řešit víc a dávat si na to pozor, to si nejsem jistej, ale doufám, že ano.

Jak obecně vnímáš riziko pronikání nácků do témat a stylů, to se netýká jenom hudby, které nebyly vždy jejich doménou? Považuješ to za hodně velkou hrozbu? Jaké formy boje proti náckům považuješ za efektivní a opodstatněné a podpořil bys je?

Hlavně mi to přijde absurdní, protože náckové pronikají do žánrů, které mají kořeny v cizích etnikách, nikoliv v jejich oslavované „bílé Evropě“.

Bohužel mám takovou zkušenost, že narazit na nácka na hardcore koncertě je dost jednoduchý. A všechno nasvědčuje tomu, že to bude spíš ještě horší, takže se toho trochu bojím. Scéna totiž není sekta (teda na většině míst ne), je to dnes už součást hlavního proudu. Hardcore a mnoho jinejch stylů jsou přitažlivý pro spoustu mladých lidí. I pro nácky. Ale třeba jsem jenom strašně paranoidní :-).

A ohledně těch forem boje – myslím, že je dobrý všechno, co má jakýkoli výsledek. Je dobrý, když se každej zachová nějak podle svých možností. Je důležitý šířit nějaký informace a osvětu i mimo scénu a tak, ale zároveň nepodceňovat militantní odpor. Protože se před nima nemůžeme schovávat a nechat si brát prostor pro život. Nemůžem se zkrátka nechat šikanovat. V době, kdy náckové vraždí naše kamarády na ulici, je obhajitelný jakýkoliv krok, který proti nim podnikneš.

Banán: Hele, já to vidím takhle: třeba konkrétně v Jihlavě, těch nácků je tu pár, sice aktivní, ale když jim tu držku budeš rozbíjet každej pátek, tak je to za chvíli přejde… Samozřejmě že to vyvolá odpor z jejich strany a začnou si zvát kámoše z jiných okolních měst, ale ty nebudou jezdit vždycky. Ale jak už říkal Cejn, je dobrej každej způsob boje. K tomu pronikání do různých subkultur - je to na prd… Třeba už když si vezmeš změnu jejich oblíkání. Jedeš v tramvaji a vidíš týpka, říkáš si, toho bych mohl znát z nějakýho koncíku, pak koukneš důkladněji a už to jede: placky 88, hadry TS a podobný loje.

Co děláte kluci mimo kapelu, makáte, studujete, co nějaké jiné koníčky? Cejn prej studuje grafickou školu, tak se tě zeptám, jako budoucího grafika, jaké obaly desek se ti líbí? Máš třeba nějakého svého oblíbeného autora, malíře obalů desek? Jaký obal desky se vám líbí asi nejvíc?

Já jsem student střední umělecké grafické školy, jak jsi už řekl, tento rok budu maturovat a rád bych se dostal na vysokou školu. Jen prozradím ještě to, že jsem vyučenej elektrikář i když jsem to nikdy nedělal, a nepředpokládám, že se k tomu někdy vrátím. Rád jezdím na kole, zajímá mě grafika, grafický design a samozřejmě muzika a všechno kolem ní. Jestli mohu mluvit za ostatní, tak Kocour se právě stal inženýrem a kreslí baráky. Čípan je trochu starší kořen než my a nějakej ten pátek už pracuje po různejch Jihlavskejch podnicích a Banán se teď dostal na vysokou školu, myslím design nábytku nebo interiérů.

A ty obaly. Líbí se mi toho hodně. Někdy mě zaujmou složitý kreslený barevný práce, jindy zase graficky jednoduché věci. Pár známějších autorů, kteří mě zaujali svým osobitým stylem a kresbou (doporučuju omrknout): Dan Mumford, Dwitt, John Baizley, Mike Bukowski, Drew Millward a určitě bys našel milion dalších, protože se v tom nedá orientovat. Kdybych si měl vybrat nejoblíbenější obal desky, tak si mezi tou spoustu prací, které se mi líbí, asi nevyberu. Nejspíš to bude něco od těchto autorů, ale neřeknu ti přesně.

Díky za váš čas a odpovědi!!!

Ptal se Sinner, odpovídali Rapsöd.Rozhovor vznikl emailem na přelomu let 2008/2009.

Akuální informace najdeš na http://ruceodkrve.blogspot.com .