S „rubačkama“ je to problém. Stará garnitura na tom vyrostla a trochu se jí to přejedlo. Není divu. Řada z nich „přišla o třetinu sluchu posloucháním těch samejch kapel.“ My to holt potřebujem. Občas se smiluje nějakej moudrej předák Silver Rocket a přiveze „rubačku“ (třeba The United Sons Of Toil) a lidi se mu odvděčí tím, že na to nepřijdou. „Co neznám nesnášim“ a todle nejsou žádný Torche, nebo Kylesa, který už jsme viděli 4x a tak to milujem. Krom metalu se poslední dobou vzmáhá takový malý noise-rock hnutí. Skoro tady hráli Bear Claw a Self-Evident a s USOT se představili půvabný magoři Joe 4. Poino by jim mohli skvěle sekundovat.

Jejich debut „Moan Loose“ vyšel na Horse Arm Records v roce 2010. Co si budem namlouvat, je to poctivá špína. Slyším Drive Like, Unwound, AmRep a nejvíc Distorted Pony. Tyhle kluci z Londýna jsou trochu víc uřvaný, než zbytek kapel týdle „scény“. Je to taková směska (pro „škatulkáře“) math-rock/noise-rock/hardcore. Od prvních vteřin úvodní „Previous He“ až po závěr „Sex Pesto“ je to dost hlasitý, frenetický a chaotický. Jako výplach mozku vřele doporučuju. Poino se ovšem něštítěj ničeho v „Strengh of a Cowboy“ vystřihnou chvilku nějakou bossa novu k tanci a v „Bad Bag“ zas hostoje Alex Ward na klarinet (ale je to je chvilka, uf!).

Co říct závěrem? Přijďte, dejte si pivo, kupte si desku. Bude to skvělej večer, na kterej budete vzpomínat ještě na smrtelný posteli.

Celou desku „Moan Loose“ si můžete poslechnout tady:

poino.bandcamp.com

Poino se představí 17.9. v klubu 007 na Strahově. Společníky jim bude dělat božská Lyssa, o který jste už možná slyšeli.