První, co vás na tomhle stříbrným kotouči praští do nosu je dost neobvyklý zvuk. Teda aspoň pro tenhle styl. Musím přiznat, že jsem ještě neslyšel oldschool hardcorové album, se zvukem čtyřstopého magene?áku, který mi sedí spíš k vystylovaným garážovým kapelám. I když teď si vzpomínám, že Kids Like Us maj dost podobnej zvuk. Jak už jsem ale naznačil, Poshblokes nedrhnou klasický oldschool hardcore, spíš něco mezi oldschool hc a punkem. Všechno začíná u bicích. Tady nečekejte tradiční tudáda-tudáda, ale něco, co zní jako třikrát zrychlená dechovka (popřípadě dvakrát zpomalení Lahar) se zvukem virblu, připomínajícím sousedku vyprašující koberce. Jednoduše kopák-virbl, furt dokolečka a pěkně rychle. Samozřejmě se sypací pasáže čas od času vystřídají s něčím pomalejším, třeba se stylovou circlepitovou kotlovinou, nebo normálním punkovým tuc-tac rytmem. Dost specificky znějí taky vokály někde na pomezí mezi rytmickým odříkáváním, řevem a zpěvem. Musím ale říct, že když se zpěvák pustí do nadprůměrně melodických pasáží, tak je poznat, že v tomhle směru k němu sudičky moc štědré nebyly. Texty se (naštěstí) rovněž pohly od oldschool hc standardu, rozuměj od „hardcore pride“ a podobných kravin, ale ne zas tím směrem, aby se omezily na trapné vyvolávání omletých hesel. Začátek jednoho textu je navíc převzatý od mého oblíbeného songu Dear Log od Petrograd, asi nejznámější kapely z Lucemburska, domoviny Poshblokes. I když jsou falešné vokály a zvuk dost často iritující, je „…and here’s the forecast“ docela fajn album. Energii totiž drahým studiem a brilantním hlasem nenahradíš.
By: Šaman
Winged Skull Records
Více na old.czechcore.cz
|
