POWERVIOLENCE PO KANADSKU, THE ALF HOUSE, 13.11.2009

Velice dlouho se nic ve Vancouveru nedělo, nebo jsem neměl ty správný informace. The Cobalt, poslední to punk/metal klub zavřeli a tak dohromady není kde dělat kravál. Rickshaw Theatre je dobrý místo, ale jen na větší koncerty, má to vysoký pódium a to se v punku nenosí. Od toho památnýho HELLSHOCK je tohle první ug akce, o které vím. Sice asi před týdnem hráli FEAR OF TOMORROW, ale společnosti jim dělaly dvě country kapely, takže na tuhle řež jsem nenašel dost odvahy..., navíc to bylo v nedělu.

Takže víceméně šťastně se dozvídám, že v pátek třináctého se koná powerviolence session. Tradičně nikdo neví, kdo má hrát... Já se poseru. Tady koncerty fungují fakt svérázně. Propagace žádná, buď to nějak vypátráte na myspace (a to v drtivé většině případů ani skupiny, co tam hrají, na těch stránkách nemají uvedený), nebo se nad váma někdo smiluje a pošle vám sms-ku. No nic, mají hrát OSK a to už jsem viděl a to je vražda, jdu!

Před odchodem z baráku ještě testuju moje homemade beer, co jsem umíchal doma v kýblu. Asi to ještě není dostatečně uleželý, protože celou cestou mi to vaří a bublá v bachoru a musím vyskočit dřív z autobusu, protože to „pivo“ si proráží cestu durch celým trávícím ústrojím a ve střevech se nehodlá vůbec zdržovat. Kurva, je toho 20 litrů, snad se to ještě nějak zlepší!! Von ten DO IT YOURSELF asi nebude žádná prdel!!! haha

The Alf House je takovej starej polorozbořenej barák. Squat to není, ale funguje to tak. Hraje se ve sklepě velikosti zkušebny SEE YOU IN BRNO. Ale bacha, v tom miniprostoru jsou navíc nad hlavou ještě schody! Totální punk, vleze se tam tak 15 lidí a to už je hlava na hlavě a když se rozjede byť i jen lehčí mosh, tak hrozí, že si o ty hřebíky, co čouhají z trámů nad hlavou, uděláte krásnou díru do makovice a veškerý vaše pracně nasromážděný hc rozumy se vysypou do bordelu pod nohama. Prostě šílený místo, nic menšího už asi nebylo k mání.

První kapelu těsně míjím, ale podle lidí, se kterejma zapřádám řeč, to prej bylo docela dobrý, prý powerviolence, ale prasili to jen prý 5 minut a to bylo vše. Takže první hošíci, co vidím, si říkají něco jako CYBORG JUSTICE FUCK YOU, pak ten název pořád mění, takže zůstává jen CYBORG. Ééé, no byl to strašnej bordel. Občas se i zdálo, že by se kluci mohli i potkat a že by to mohlo i na sekundu držet nějakej pofidérní tvar, ale pak to opět upadlo do těžkýho improvizačního noise coru. Takže já říkám – noise core se snahou o powerviolence. Tak 10 minut nás trápili a je po tom. Lidi se jen smějí... Strašná blbost. Po nich 2 hošíci, bych řekl tak kolem 19 let, bicí a kytara. SHOOTING SPREE. Z myspace to znělo naprosto příšerně, taky takovej pokus o powerviolence, ale v bytelným noise core obalu. Jó ale na živo to funguje skvěle. Tentokráte žádná improvizace, oba do toho řvou a oba na ty nástroje umí i hrát. Bicák dokonce hrne solidní dvojšlapákovej pal. Zvuk je nadoraz. Všecko vyhulený na maximum a celkově je to strašlivej běs. Hošci do toho dávají skutečně vše. Bicák v šílených xichtech najednou vyletí mezi lidi a pistolkou na kapsle střílí lidem přímo do rypáků, vazba kytary, jekot a prasinec nanovo. Ty vole, tak toto je hodně divokej nátěr. Jsem v tom slyšel takovej jakokdyž Agathocles, kterej se ale vždy zlomil do křečovitýho powerviolence. Hodně intenzivní vystoupení. Takovej bordel u nás nikdo nehraje. Ač je ve sklepě tak max. 6°C, tak oba týpci končí zmáchaní do nitě. Bravo hoši!

Další jsou opět břídilové z CYBORG tentokráte s automatem, kytarou a 2 křiklounama. Myslím, že si teď říkají COLOMBIAN NECKTIE. Tak na tohle pro jistotu otvírám flašku vína. A to jsem kdysi býval hodně oddanej noise core fanoušek. C.N. - opět nic, ale lepší než ten jejich první pokus. Hrají asi 4 minuty. Kdyby to zkrátili ještě na polovinu, tak by to bylo docela dobrý. Místy se z toho dařilo vyždímat hodně noise corovej Agoraphobic Nosebleed. Jinak hodně špatný. No a konečně OSK. (Tohle jméno si zkuste zapamatovat!) Tříčlenná banda ostřílených hc harcovníků (hraje zde Dave z Mudlark. Mudlark taky doporučuju! Takovej sludge grind core. Strašně zajímavá kapela, fakt že jo!). Zvuk jak prase. Stylově grindovej powerviolence se sludge pasážema, takovej rychlejší MUDLARK. Rozjíždí se peklenej mosh a OSK vládnou železnou pěstí. Celý osazenstvo The Alf House paří jak o život. Ode zdi ke zdi, hlava nehlava, válení se po zemi. Jen skákat se moc nedá, protože rezerva nad hlavou je tak 5 cm pro průměrně vzrostlýho hardcoristu. Kurva moc dobrý vystoupení a super kapela! Po nich ještě LAB RATS z Calgary, pro dnešek asi hlavní hvězdy. Učebnicovej powerviolence, kterej jsem neslyšel ani nepamatuju. Holka na basu, zpěvák hrne bez přestání mraky textu a songy o délce tak 10 sekund. Naprosto klasický podání powerviolence. Pomalý pasáže se zvrhávají do šílenýho palu, litánie textu a zas nanovo. Zpěvák ani v mezerách mezi songy nepřestává drmolit pro-vegan hesla. Opět skvělé!! Vzpomínám na PANGS OF REMORSE. Hraje se vůbec v Evropě takovej marast nebo všichni teď hrajou crust??

Nic, dorážím tu flašku a naprosto spokojenej (to víno té spokojenosti taky velice prospělo, haha) opouštím „lokál.“ Konečně zas po čase trochu toho undergroundu, život bez něho je takovej neúplnej. Ještě dodám, že vstupný bylo dobrovolný. Týpek chodil s kastrolem a vybíral „něco“ pro ty skupiny. Přistálo mu tam pár drobnejch, někdo do toho odlil piva, někdo přihodil chipsy. Pochopitelně se na akci nezjevilo žádný distro (to jsem viděl na koncertě tady ve Vancouveru snad jen jednou jedinkrát), nulová organizace, nulová propagace. Nevím, tohle je prostě ug po kanadsku, nebo možná spíš po vancouversku. Dokonce i chlast si musíte donést svůj. Že by koupili aspoň kastl piva, přirazili by si na každým pivu půldolar...? To asi ještě nikoho nenapadlo. Ale tak to tady prostě chodí. Srovnání s Českem je prostě nemožné. Někdy mi připadne, že lidi doma si neváží toho, co mají. Skupiny, který většinou těžce nakopávájí prdel, většinou dobrej zvuk, mraky dister a z koncertů si stačí jen vybrat. Troufám si říct, že doma je jedna z nejsilnějších hc scén na světě. Aspoň tohle je doma dobrý. Taky jediná věc, na kterou se těším...