Burning heart records
Začnu pro mě dost netradičně a to od lesa a od konce. Poslední tři neděle jsem měl docela dost času přemýšlet o různých věcech. Není důležité kde a jak k tomu došlo. Hodně jsem poslouchal discmana a opravdu si užíval všechny nahrávky, který jsem si v pár posledních týdnech koupil nebo dostal. Vždycky jsem obdivoval třeba Ondrovy recenze, ve kterých se nachází v některých textech a litoval jsem, že nejdu tak do hloubky. V tom zmiňovaném čase jsem uchopil do ruky booklet Dedication od Raised fist, začal číst a dýchat zhluboka. Objevil jsem slova, který mi vrátily energii a jednoznačně mě přesvědčily o tom, že ty léta ve „scéně“ k něčemu byly. Všechny ty koncerty, kde jsme často cálovali ze svýho, hodně dobrodružství na cestách, probdělý noci a hlavně lidi, kteří plují na stejný lodi i přes častý pochybnosti vědí o co tu běží. Ani těžký momenty nás neskolily a pořád děláme to, čemu věříme. A o tom je nová (pátá) deska Raised fist. Nejde o to mít nejlepší recenzi (i když výjimka potvrzuje pravidlo), ani o to, co máme na sobě nebo, kterej styl posloucháme. I zdánlivě malejma věcma, který jsou ve srovnání s celosvětovou mašinérií zcela malicherný, měníme tenhle svět tím, že měníme sami sebe. Rád věřím textu Dedication o respektu k lidem, kteří budují tuto scénu s často rozdílnými názory. Jedinej recept na změnu je: když nesouhlasíš, udělej to líp. Když jsem checkoval web RF, juknul na mě vtipnej banner, kterej mě utvrdil v tom, že i texty jako The people behind nebo That´s Why, který jsou hodně politický, nejsou jen momentální záchvěv. Booklet je decentní, temnej a hodně anonymní, což koresponduje s obsahem a teď muzika: rychlej, agresivní hard core s ostrým metalovým zvukem, kterej občas až neúnosně řeže do uší (hlavně když máte sluchátka). Deset let existence je v rukách a nohách cítit. Vy, kdo znáte předešlý desky asi víte, co mám na mysli. Brut sypec, kterej přechází do pomalejch vyhranejch pasáží, kde souvislost udržuje hodněslovnej refrén. Raised fist jsou hodně specifická kapela a pochybuju, že by ste si je mohli někdy s někým splést a to i přes to, že fráze rychlej, agresivní hard core je hodně široká. A zpěv… ten je pevnej a tvrdej jak zvon. Ignoring the guidelines nebo Fuel jsem měl hodně rád, ale Dedication miluju a možná trochu předčasně a trochu nepochopitelně řadím mezi jednu z desek roku.
Více na old.czechcore.cz
|
