"Zní to dostatečně haluzově, tož mi přijedem". Napsal mi Miruus z Brünner Todesmarsch poté, co zhodnotil mnou zaslanou nabídku na koncert s Rakta, obsahující mimojiné několik linků k poslechu. Jak už bývá jeho dobrým zvykem, skvěle tím vystihl podstatu věci bez toho, aby musel říkat víc. A to mám takový pocit, že jsem mu ani tenkrát neposlal tenhle nejnovější singl na La Vida Es un Mus, který právě točím na gramofonu. Tam se teprve dějou věci.

Rakta jsou čtyři holky z Brazílie v mnohem víc hippie hadrech, než čekáte od punkové kapely, ale dává to perfektní smysl. Už jejich první velká deska v sobě měla poctivou porci zvláštní psychadelie, ale zároveň byla strohá, temná a odtažitá. Asociovalo mi to slunce snažící se ze všech sil prodrat skrz šedivou hustou mlhu, ale nikdy se mu to úplně nepovede. V téhle (v podstatě statické) přírodní scenérii bývá stejné napětí, jaké cítím při poslechu Rakta. A přesně tohle napětí teď ovládlo jejich muziku téměř dokonale. Strohost a neuchopitlná zarputilost tam je pořád, stejně jako nepřeslechnutelný vliv starých Killing Joke nebo Christian Death, ale spirála vesmírné mlhy a rozechované riffy rozprostřené všude kolem vám roztřesou kolena spolehlivě. Naživo to pak prý funguje ještě s mnohem větší intenzitou, však má taky Robert Colins (WHN?, Artimus Pyle) v posledním MRR top 10 na prvním místě zcela neomylně - Rakta - live.

No a aby byl výčet citací kompletní, tady je reakce Todda z Unkilled Worker Machine. "Ty vole, co je to za nádhera?! Jdu okamžitě shánět nějaká deska!"

Vy byste měli udělat to samé. Ideální příležitost bude 3.12. na Sedmičce.

https://rakta.bandcamp.com/album/7