(Bridge nine records)
Ramallah jsou jednoznačně hitem tohoto léta. Jedná se o sólovej projekt Roba Linda, jinak kytaristy Blood for blood, kterej složil veškerou muziku, napsal všechny texty, nahrál kytarový party a nazpíval všechny songy. O bicí se postaral Neil Dyke a andělský back vokály nazpíval Jacob Bannon (Converge). Právě jeho vokál dělá tuhle nahrávku hodně netradiční a originální. Jsou to hodně Blood for blood, (ten rukopis je prostě nezaměnitelnej) řízlý Hatebreed. Samozřejmě bych mohl vyjmenovat i jiný kapely, ale právě tyhle dvě jsou pro každýho srozumitelný, nebo? určují vývoj v tomto stylu. Zvuková dokonalost padla opět na Kurta Ballou (Converge), kterej se staral o mixážní pult v Godcity. Jacob zpívá melodicky, melancholicky, v některejch momentech (True crime) až popově, což je dost svéráznej protiklad proti tomu, co se Robovi line ze strun. Spousty nečekanejch zvratů a ruchů, decentní využití kláves. Když jsem poprvé uslyšel např. Beauty, začal jsem se smát, protože takovej vokál a text dozajista nikdo nečeká. Slunný odpoledne kdesi na středním východě. Krásný a nevinný, dokud nepřiletí první molotow. Tahle vize mě napadla při pohledu na fotku v bookletu, kde asi dvanáctiletý kluci v popředí demonstrační vřavy vrhají jednu láhev za druhou. Celý CD je tématický, což nejednomu z vás dojde při pohledu na obal. Nevím jestli je to tak prvoplánový nebo jestli má Rob opravdovej vztah k tomu, co se na středním východě děje. Na první pohled vypadá vše seriózně a opravdově, což potvrzují i názvy songů, vyvedené v bookletu originál v arabštině. I přes pouhých 14 minut má But a whimper na víc, než vás JEN dostat do pohybu. Absolutní bomba a já vřele doporučuju!!!
Více na old.czechcore.cz
|
