Další ze série splitů mezi Remek, Child Medow a Paperplanecrash je venku a hned na úvod musím říct, že je můj nejoblíbenější. Přestože jsem měl na začátku tendenci k němu přistupovat jen jako k dalšímu v řadě, pouštím si ho mnohem častěji, než by mě kdy napadlo. Možná to souvisí s lehkou vlnou nostalgie, která mě pravidelně přepadá každé jaro a možná je to prostě jen tím, že je to sice trochu nenápadná, ale o to silnější deska, která má přesně to, co v současné době tolik postrádám - duši.

Deska je už tradičně zabalená v hezkém sítotiskovém obalu, který udržuje koncepční linii ostatních nahrávek a booklet je opět zcela ve stylu starých desek na Ebullition nebo Bloodlink. Někde jsem slyšel, že je to už trochu klišé, ale upřímě řečeno - na to úplně seru. Jsem šťastnej za kapely, který se snaží něco sdělit a vždycky jsem všechny ty knížečky a sešítky, který na mě vypadly ze starých desek úplně miloval. A i po skoro dvaceti letech mě to hřeje u srdce. Dropdead kdysi řekli, že je dokud budou zbytečně umírat miliony zvířat, ať mají kapely klidně 10 songů o právech zvířat na jedné desce, pokud to myslí upřímě. A tady to vnímám podobně. Zvláště, když tady Remek zní mnohem víc jako Uranus nebo trochu míň brutální verze One Eyead God Prophecy a svoje sdělení tak podtrhují i hodně třaskavou muzikou. Sice to není takovej pal a rytmikou a celkovou náladou jsou songy blíže třeba Shotmaker, nicméně to ovlivnění kanadskou emo brutal scénou je zřejmé a zní to lépe než kdykoliv před tím. Šamanova kytara mě navíc vždy evokovala Orchid a přes nezpochybnitelnou osobitost se tohle naštěstí nezměnilo a ve spojení s hrubým vokálem a hutným soundem (mastroval opět Will z Orchid) to fakt maká. Poslední song je tradičně cover od kolegů na druhé straně desky, kterými jsou tentokráte Paperplanecrash ze Slovinska a marně byste hledali někoho lepšího do tandemu. I oni staví především na starém emo hard coru z poloviny 90. let, v jejich pojetí je ovšem mnohem víc tzv. emo punkového vlivu tehdejší doby. To znamená, že to není zdaleka takovej brutal, kytara má minimální zkreslení a i zpěv má mnohem civilnější polohu. Docela mi to připomíná některý totálně zapomenutý kapely, který vyšly na benefiční Food Not Bombs kompilaci v roce 1995 jako např. Franklin, což je myšleno jen a jen pozitivně. Kouzelným momentem je pak ta část, kdy Paperplanecrash hrají cover od Remek a Šaman se svou typickou, lehce nejistou a zároveň potutelnou dikcí vysvětluje, jak na to. Pro někoho to bude možná hloupost, ale pro mě osobně jsou přesně tyhle detaily něčím, co vytváří úžasnou osobitost a odlišuje konkrétně třeba právě tuhle desku od záplavy jiných. Tady někde je pro mě ukrytá ta duše, o které mluvím na začátku. Vy ji ale možná objevíte někde úplně jinde. A právě v tomhle hledání pro mě vždy byla největší síla punku.

http://paperplanecrash.bandcamp.com/
http://remekdiy.bandcamp.com/album/split-lp-w-paperplanecrash