(D.I.Y.)
Jednou za čas mě zastihne záchvat sebetrýznění a brouzdám se v bahně sociálních sítí a mořem nových hudebních serverů, považujících se za správnou alternativu (většinou do momentu než jim korporátní společnost, která potřebuje i "svěží" mladej design, nabídne spolupráci). Možná, že žiju na jiný planetě a vím o pár z vás, který dýchaj zpoza horizontu. Směšní a ortodoxní? Kdy už se probereme? Kdy už konečně přiznáme, že to celý je jenom divadlo a my loutky v něm? HOVNO kamaráde - kamarádko (gendrová korektura věnována panu Fló). Netoužím být ve stylový kapele sponzorovaný Budvarem, nechci vyhrát kytaru na kytary.cz, nechci vyhrát den s renomovaným producentem v uznávaným studiu, nechci na svejch nahrávkách sponzora, i kdyby to bylo na produkt, kterej každej den užívám. Co chci, je pamatovat si všechny chvíle "hluku" v obývácích a na místech, který skončej pod ocelovou nohou imperíálního slona, kterej vrací úder tak často, že už si nepamatuju, kdy jsem se naposledy nadechnul.
A v tomhle chaosu se mi snesl z nebe Vláďa Remek! Ten nestudoval hru na žádnej nástroj, ale hleděl k oblakům a jednou se dotknul nebes. V pravý podstatě, v žádný simulaci. Dal na cit, nebál se tleskat a křičel o tom, co cítí a ne, co zní dobře.
Věřte, že kdybych dostal nahrávku třeba z Francie, která zní jako špatně zvládnutej black metal říznutej Mogwai, This Will Destroy You a Envy, nedal bych jí moc šancí. Snad právě proto, že čas se krátí, smrt za rohem a já si chci pamatovat jenom silný momenty. Remek je báseň se slovy, která chutnají hořce a harmonie obsažené tamtéž jednou tvrdou prací prostoupí dokonalost. Do tý doby budu točit těhle pár tracků s Osadou havranů pořád dokola. Ne všechno zlato se blyští a Remek je šok, kterej má stejně katarzní následky jako kdysi dávno první singl Balaclavy.
www.myspace.com/remekdiy
|
