(Ferret music)
Tak tohle už je třetí řadovka, kterou kapela Remembering Never vypustila a to se přitom ještě kotouče s těma staršíma u mě zdaleka nestihly zastavit. Postupem času se stává člověk víc a víc vybíravým v tom, co ho zaujme, ale RN u mě zůstávají kapelou, která projde sítem pokaždé na první poslech. Lehká a hravá emotivní líbivost floridské školy, která se od dob Morning Again dosti přeformovala, nutno říct ku prospěchu výsledku, se na nové desce maličko stahuje do ústraní a ku slovu přichází o poznání větší temnota. Nejde nevzpomenout Coalesce s jejich ukvíkanými kytarovými divnopostupy ve vysokých tónech, posmutnělé melodie Twelve Tribes a především Harvest se striktně sekanými pomalými mosh riffy a téměr totožnou barvou hlasu zpěváka. Tedy pokud právě nenasadí jeho melodickou variantu, která je zatraceně chytlavá a strhující. Nemůžu si pomoci, většinou mi z ní běhá mráz po zádech. Jako v pomíjivé kráse "Incisions" s nádherným ženským backvokálem. Ve skutečnosti mě tahle deska definitivně dostala v momentě, kdy jsem si k jejímu poslechu otevřel booklet a začal si ho pročítat. Stalo se už téměř zvykem, že přijde-li na přetřes, nějaké z "tradičních HC témat", je vám podáno formou tisíckrát omletého, čímž kapela zrovna moc neboduje. A? už jde o téma ekologie, války, následování špatných idolů... umějí se RN vyjádřit vlastními slovy. Má-li být tahle deska splacením části toho, co její interpreti díky hardcoru měli možnost získat, pak stejně jako oni doufám, že snad někomu z vás budou mít stále ještě co říci. RN za to mají můj respekt!
Více na old.czechcore.cz
|
