Uff… finským hardcore/punk/thrashovým klasikům RIISTETYT (kdo čte Smrt, ten ví, že to znamená to samý co „exploited“) vyšla reedice materiálu z počátku 80. let. Kurva nevím, jak se s tímhle vyrovnám. Poslední dny jsem měl nějakou ospalou relaxační náladu a prostor na gramci jsem uvolnil tak maximálně klavírním koncertům, když už jsem se hodně rozjel tak i francouzskýmu šansonu, americkýmu dixielandu nebo ruským písničkářům. Ale punkrock, natožpak ten finskej, měl útrum. Tak uvidíme, co to se mnou udělá… Brumlavá basa rozjíždí riff, naechovaný bicí přiráží do rytmu, ozývá se „Uh!“ a začíná střednětempovej dischargeoidní thrashovej vál. Po něm další, už rychlejší a v podobným tempu už se vezeš dokud jehla nevyskočí z drážky. Na těhle starých finských bandách mě fascinuje to, jak na jednu stranu sice, stejně jako mnozí jejich souputníci z jiných zemí, vychází z podobných UK ´82 kapel - DISCHARGE, VARUKERS, CHAOS UK, DISORDER, GBH apod. přičemž ale na druhou stranu to celý podávají v dost šílené, špinavé a chaosem propasírované verzi, kde zvuk jede v rámci možností a na nějakou čistotu se moc nehraje, basa je zpravidla tak nějak v popředí a mlaská do toho zřetelněji, než je člověk zvyklej a zpěvák to chrlí tou svou ugrofinskou hatmatilkou za zmatečnýho přizvukování svých kolegů. Fajn, tohle nejsou zběsilí KAAOS nebo MELLAKKA, ani promyšlení a přesně zahraní RATTUS, a rozhodně ne antimuzikální SEKUNDA, KUOLEMA nebo SORTO. Tohle jsou RIISTETYT a u těch bych řekl, že výše jmenovaný specifika a vzory platí tak nějak nejpřesněji. Deska vyšla s tradičně pěkným, stylovým obalem na německým labelu Höhnie recs. kterej se v podstatě specializuje na reedice německých a skandinávských kapel z 80. let (převydal mimo jiný desky KAAOS, ASTA KASK, APPENDIX, KOHU-63 nebo BASTARDS). Jediný co mi tu snad chybí jsou texty songů, o překladech ani nemluvě… (Ani jedna z posledních tří punkových desek co jsem si pořídil neměla vnitřák s textama – celkem trapas, co?) Na druhou stranu si můžeš ve vnitřáku přečíst hrubý zpěvákovy vzpomínky na to, jak vznikaly nahrávky z tohodle LP: „První koncert jsme odehráli na velkým basketbalovým stadionu v Jyväskylä pro 20 punks… Mohli jsme zkoušet jen v noci, protože jsem se tehdy schovával před vojenskou policií. Po šesti dnech mě dostali v Pori na koncertě Exploited…Znova jsem zdrhl z armády, abychom mohli zahrát na Puntala Rocku 1982. Potom jsme nahráli první LP… ale ze studia se nějak ztratil ten zkurvenej master… tak jsme to po dvou týdnech museli jet nahrát znovu, tentokrát se to jmenovalo „Valtion vankina“…Zahráli jsme to tentokrát celý rychleji…Pro mě to bylo celý na hovno, protože jsem se celou dobu musel schovávat před vojákama. Pak mě zase chytli a dostal jsem podmínku…“ Jo jo… punk je opravdu „jinde“. Ale pokud jsem to dobře pochopil, tak tohle LP je seskládaný z válů, který se nějak podařilo zachránit z té původní nahrávky na LP a z nějakých dalších zmizelých a znovunalezených kopií starých masterů. Z 34 songů se tu pak některý zopakujou dvakrát v odlišných verzích. Takže abych to shrnul – kdo už vlastní zmíněný klasický LP Valtion Vankina, tak se bez téhle desky klidně obejde. Zarytí fandové a ti, kdo zmíněný LP nemají, směle do toho. Jinak RIISTETYT zase hrajou, loni vlastně i hráli na Play Fastu, ale v tom už neposloužím neb si z jejich setu pamatuju akorát zelenou rozmazanou skvrnu bubeníkových dredů. Sorry. Alkoholijuomat katastrofi.
