Mám rád sedmipalce a ještě radši mám sedmipalcová splitka. Je to už trochu mizející formát, který má však stále své jednoznačné opodstatnění. Třeba, aby vás znovu přesvědčil, že vám i dvě ne úplně známe kapely můžou na ploše několika minut dost solidně nakopak prdel. V moři vydávaných titulů většině lidí tato deska unikne, já ale teď hodlám udělat vše proto, aby se tato chyba netýkala právě vás.

Internacionální rozměr Česká Republika - Rakousko mě přiměl ke vzpomínkám na dobu, kdy spolu byly obě scény v mnohem užším kontaktu a zejména v Linci a Vídni plenily místní kapely nejen pódia, ale také dobře zásobené ledničky mládežnických center a squatů a na koncerty do EKH doráželo hned několik aut zpoza hranice, jejichž osádky pak místo peněz platily vstup pytlíkama sojového masa. Ale ani dnes to není evidentně tak špatné, čehož důkazem jsou nejen výměné pobyty spousty punx, ale i tento split. Můsím se přiznat, že jsem o ROST nikdy před tím neslyšel, což byl i jeden z důvodů, proč jsem začal jejich stranou a opatrně položil jehlu do úvodní drážky. Pak jsem měl v plánu usednout zpátky do křesla zkoumat booklet, ale vůbec k tomu nedošlo. Rost totiž svou stranu začínají proklamací, která mi zněla trochu jako vlámština a pak bez dalšího varování vypálí ostrou dávku slušně nabroušeného hardcore/punku, který má k Holandsku dost blízko i vším ostatním. To znamená, že tyhle skladby by klidně mohly vyjít na kultovní kompilaci Sturm und Drang (Betercore, Point of Few.....) a rozhodně by se tam neztratily. Všechny mají dost slušné tempo, bez toho aby zklouzávaly ke grindu nebo pw, hlavním hnacím motorem zůstává čistokrevný hardcore punk, svým nejhlubším kořenem sahající do DC roku 1982. Občas zaujme šikovná kytarová vyhrávka, změna tempa a lehounkej thrash odér, při kterém si vzpomenu např. na Scholastic Deth, což je hluboký kompliment. Zvuk je super, vokál v sobě má patřičnou zoufalost, ale není afektovaný (navíc zajímavě střídá polohy) a texty, kterou jsou částečně v němčině a částečně v angličtině nejsou o blbostech. Čímž se konečně dostáváme i k tomu bookletu, který je proveden sice jednodužše, avšak s punkovým vkusem a podle hesla "méně je někdy více" to platí i o obalu.

Ten se myslím dost povedl i na straně jihočeských COMMODORE 64, kteří do toho v poslední době sympaticky šlapou, snaží se co nejvíc hrát a je to znát jak na koncertech, tak i na téhle desce. I tady je zřejmá (a přiznávaná) inspirace v DC počátku 80. let, já bych tuto úvahu ale posunul ještě o kousek dál, protože první, co mě napadlo při odpálení úvodního songu nebyli Void nebo Minor Threat, ale deska japonských Total Fury vydaná před lety v kooperaci Gloom Records a Dan-Doh. Právě ta japonská Dan-Doh edice totiž obsahovala jako bonus singl, na kterém Total Fury přehráli skladby klasických Dischord kapel a to geniálně. Ono už samotné lp znělo jako zrychlená a lehce zthrashovná verze prvních deseti položek katalogu Dischordu a něco dost podobného slyším i u Commodore, jen v jejich případě ještě v trochu hrubším podání. V kombinaci s odérem české hc/punk klasiky, který je logicky přítomný hlavně ve zpěvu, mě celková energie desky fakt dostala na první poslech. Třetí skladba "Surfový útok na špicu hitparád" navíc nahrávku parádně zpestřuje a oživuje, Sochy víc zpívá a zní to prostě dobře. Zvuk opět parádní, všechno kurva hraje dohromady a než se nadějete, dáváte to znova. Texty jsou sice trochu šablona, ale zase se s tím moc neserou, takže v pořádku. Čtyři skladby a ani jedno slabé místo.

Resumé? Hned v lednu hodně velké překvapení, obě kapely zní skvěle, každá ctí originálním způsobem své kořeny, ale zároveň zní svěže a současně a navíc se výborně doplňují. Lepší důkaz toho, že vydávat split singly má cenu a že punk pořád žije byste hledali jen těžko.

https://rost666.bandcamp.com/

http://bandzone.cz/commodore64