(Malárie)
Občas už skoro zapomínám, že by hc/punk měl bejt rychlej, tvrdej a nasranej. Ano, sofistikovanost a hudební umění jsou mnohdy skutečně uchu lahodící, ale pak je tady ještě srdce a mozek a jelikož se tahle společnost řítí definitivně do prdele a spousta lidí si to uvědomuje, vznikají naštěstí ještě desky, které jsou naprosto upřímným soundtrackem k apocalypse. Tohle je rozhodně jedna z nich.
Roxor. Divocí punx z končin, kde vlastně žádný punk neexistuje a přitom možná už jen tam je to opravdu a ne jenom jako. Na východ od Košic, směrem na Polsko-Ukrajinsko-Slovenské pomezí, vzala tahle parta nástroje a spravedlnost do vlastních rukou a tohle je jejich první a kurevsky hlubokej zásek. Skladby z dema jsou zde převydané na vinylu, který jim moc sluší. Po pár koncertech, které jsem viděl, jsem myslel, že vím co očekávat, ale chyba. Střet s realitou byl smrtící. První, co mě uzemnilo byla rychlost. V podstatě až zběsilá jízda, ale v klasickém d-beat rytmu, což je kombinace, která prostě trhá na kusy. Mnohé z vás teď možná napadnou Diskonto a bude to dávat smysl, ale je nutné podotknout, že Roxor jsou mnohem hrubější a tvrdší. A to mi před pár dny Matůš říkal, že chce aby byl nový materiál ještě tvrdší - boha jeho, neumím si to představit, protože už tady je to poprava hlukem. Agresivní, hrubej d-beat, napěchovanej frustrací a rychlej jako prase. Rdousící kytary, bicí, které se nezastaví, za mikrofonem bestie, špinavej zvuk, několikařádkové texty odrážející neveselou stránku života. Jak se občas říká, že japonské kapely jsou v intenzitě nedostihnutelné, tak Roxor to staví na hlavu. Autentický punk v nejsurovější podobě. Totální vyhlazení - noise chaos and disharmony. Popiči materiál!!!!!!!!
How Long? Myslel jsem, že nános uhlí na jejich hrobě už je příliš velký, ale jsou zpátky a nazvali svou stranu Slezské Peklo. Jak výstižné. Už z toho je myslím jasné, že ani How Long? nepějí ódy na tuhle společnost, ale zasazují jednu ránu za druhou. Chvilku jsem měl obavu, že nebudou mít šanci Roxor konkurovat, ale opět chyba. Vzali to za správný konec a svůj pal osolili poctivou porcí metalu v tom nejlepším slova smyslu. Hlavně kytarové riffy mají kurevskou sílu! Slyším tam hodně skandinávského vlivu, občas nějaké lehké přibrždění a kvílení kytar. Napadlo mě teď opravdu spousta kapel z Portlandu, ke kterým bych to přirovnal, ale pak mě došlo, že všechny stejně čerpají ze starého japonského, skandinávského a brazilského punku a tak napíšu, že mi How Long? občas připomínají Festu Desperato. Je tam podobná nekompromisní energie, smrtící nasazení a zlá nálada. Ano, celá nahrávka je hodně temná, včetně textové stránky a stejně jako u Roxor má opravdu solidní tempo a sílu, která vás rozválcuje. Jo a na obalu je důlní věž stojící na hromadě lebek - Selesian Hell.
Slezsko a východ Slovenska. Docela rád bych tam někdy poslal na pár let tu partu patetickej hc dětí z Prahy, aby poznali, co to znamená opravdu to žít.
Malarie records
|
