"Betonářská ocel - Roxor. Hutní materiál používaný na stavbách, slouží k zesílení stavebních konstrukcí." Ano, v určitém ohledu to může být poměrně vtipná parafráze, nicméně jedním dechem musím dodat, že máloco bude ohledně této desky více vystihující. Silná stavební konstrukce je totiž přesně ten výraz, který jsem hledal, když jsem se snažil popsat její podstatu. Železný tyče v betonu, něco s čím nehnete ani kdybyste se posrali. Totální homogení masa. Roxor.

Ti pozornější nebo služebně starší z vás si určitě všimli, že mám pro Roxor slabost od jejich úplného začátku. Opět s tím samozřejmě velice úzce souvisí osobní vazby a přestože se tentokrát musejí táhnout až do Vranova nad Ťoplou, tedy na úplný východ Slovenska, na jejich síle to nic neubírá. I z tohoto důvodu mám samozřejmě tendenci nebýt v přístupu k nim, potažmo jejich koncertům či deskám úplně objektivní. Se stejně nastavenou laťkou, jsem pak bral do ruky i jejich novou desku "Obraz Doby!". Po prvním přehrátí a polknutí naprázdno mi ale došlo, že jakékoliv nadržování by tentokráte bylo úplně zbytečné, protože Roxor nahráli materiál, který vás totálně rozdrtí prostě jen tím, jaký je. A je to fakt jako kdyby se na vás vysypaly betonový kvádry plný železnejch prutů.

Celé to začíná už těžce znepokojivým obalem, který má na svědomí Mára Gasmask, jež do něj tentokráte promítl zřejmě všechny své noční můry. Od první chvíle není pochyb, že je to obal crust raw punkové desky a to přesto, že postrádá klasické atributy stylu jako nábojáky, či hromady lebek. Kostlivec sice nechybí, ale jeho objetí s Kristem je pojato dosti netradičně, stejně jako  celé to psycho okolo. Korunu všemu nasazuje zadní strana obalu a provedení bookletu. Nemocné podprahové vize postmoderní doby a punkový přístup ke grafice tu vytvořily solidní přípravu na to, co vás čeká dále. První tóny samotné desky jakoby ještě rezonovaly prázdnotou lidského pekla na obalu, pak najednou najede ostrý raw punkový kytarový odpich a válka se společností propukne naplno. Na Roxor se mi vždycky líbilo, že se s tím fakt nesrali. Jejich nahrávky měly smrtící primitivistický drive, který se pak odrážel v hlukové smršti, jež měla dost blízsko k japonskému pojetí tohoto stylu. V tomto ohledu je "Obraz Doby!" nejméně japonský ze všeho, co kdy nahráli, ale zajímavé je, že se to nijak negativně neprojevlo na hrubosti a destruktivním dopadu, spíš možná právě naopak. Přirozeným vývojem věcí teď ve skladbách lehce převládá skandinávská sevřenost a utažená rytmika, která jde ruku v ruce ze stále suverénějším a jistějším přístupem a v neposlední řadě vlastní invencí, která se skvěle projevuje např. v těch několika málo zpomaleních, které dodávají následným rychlým pasážím smrtící tah. Je až neuvěřitelné, jak to všechno šlape dohromady, dost často je to až fyzicky nepříjemný pocit tlaku a v tom se Roxor zase dost blíží kapelám z Portlandu. Navíc totálně miluju, když přijde nějaká ta přibržďovaná kytarová vyhrávka, která to všechno úplně roztřelí bez toho aby kapela ubrala plyn. Díky podobným věcem a taky díky skvělému vokálu ve slovenštině je "Obraz Doby!" až překvapivě hitovou deskou a obava, že vám budou jednotlivé songy splývat dohromady, je zcela lichá. Hned úvodní "22", "Obraz Doby" a hlavně "Jebem tvoj Hardcore II." jsou už teď hymny jak prase a to i díky parádním textům. Celkové vyznění desky pak naprosto zásadním způsobem ovlivňuje hodně povedený zvuk, který dokazuje, že i ve zkušebně a lokálním studiu můžete nahrát desku, která vás smete i po zvukové stránce. Pro mě je "Obraz Doby!" tím nejlepším možným startem do roku 2013, nemá jediný slabý místo a jsem upřímě šťastnej, že v našich končinách vychází podobný desky. Neexistuje důvod, proč tuhle kapelu a tenhle label nepodpořit.

"Pochybná angažovanosť do nezmyselných debát,
anonymita osobnosti ti davá pociť sa nebáť!
Revolucia myšlienok - názorový prevrat,
tvoj virtuálny hardcore ja možem jebať!"

http://roxor.bandcamp.com/
http://www.insanesociety.net/