V Brně se scházíme v optimálním počtu pěti lidí, a protože je už 18.00, cesta je dost emocionální, protože fičíme 140 km/h s občasnými útoky na náklaďáky. A věru bylo kam spěchat! Do Kojetína přijíždíme před sedmou a ve velkém klidu a pohodě čekáme další hodinu, než se začně něco dít.
Kojetínské Peklo, ač tomu název nenapovídá je jedno z nejpříjemnějších koncertních míst. Příejmně (ne)velký prostor, jen sál, žádná hospoda, za barem veganské pirožky, nekuřácká atmosféra. K tomu přidejte nějakých 60 návštěvníků z okolí (zejména je třeba vyzdvihnout napajedelskou mosh-it-up crew) a máte zaděláno na příjemný večer v pekle.
Stejně jako v Praze i v Kojetíně odpadla účast X-wingů a Almogorda. Důvodem jsou jakési polámané končetiny. Čili první se chopí nástrojů chlapci s kytarami proklatě nízko. MGP – byl to přesně ten typ vystoupení „znáte nás, známe vás, co si budem, jedem!“ Velká pohoda, temnota za basou, celkem vzato hodně hlasité, hodně negativní. Stylově tomu moc nerozumím, ale cover Skit Systém může napovědět. Krast egeinst krajst. Bohdan za bicími nasadil rychlost mach3 a hned z kraje to schytala dvojšlapka. Bohužel to nebyl poslední technický problém toho večera. Ke konci nedlouhého, asi dvacetiminutového setu se už hudba začala schovávat trochu hloub do brutálního mängelu, semo tamo chybka, ale spokojenost přihlížejících je i tak značná.
Druhých His Another Fall jsem se upřímně řečeno bál, protože naposled v Brně mě nepřesvědčili. Ale už od prvních tónů jsem zíral – je tohle vůbec stejná kapela? Výborné! Oproti poslednímu vystoupení úplně jiný švih, pro někoho moc pomalé, pro mě bezva „emo“ (bez gelu). Kytary mě skutečně nadchly! Parádně procítěná hra, nepostrádající překvapení, střední tempo, dobrá nálada. Rock and roll a k tomu trochu svěžesti, neurotickej feeling, bicmen mě nehorázně příjemně překvapil! Tahle kapela mě prostě stoprocentně sedla, takže nečekejte žádnou objektivitu, jen pochvaly! Bohužel, mikrofon, respektive kapel vypověděl službu a tak jsme slyšeli v podstatě instrumentální výkon a ještě okleštěný o kus kytar. Na závěr musím bohužel uznat, že my, kterým se HAF líbili jsme netvořili většinu osazenstva.
No a závěr patří Rembou a taky napajedlákům. Kdo má video Rambo na jejich CD, ten už asi tuší (a modří už to vědi). Papírové makety seker, přilbic, štítů v nemalém množství s nápisy 666, mängel, MOHS atd. A bitva může začít! Nejdřív na sebe dva tábory mosherů hrozí, do toho rozjezd Rambo…a prásk! Je to tady. Mela jak hajzl, jinak se to prostě říct nedá. Bojovníci lítaj všude kolem, nedýchatelno. Zpoza baru vyjíždí papírový mosh-tank. Neuvěřitelné vozidlo ovládané samotným ďáblem je během zhruba 3 sekund rozsekáno na hadry. Všude kolem spouš? a druhá písnička může začít! Sami Rambo mají na výborné zábavě taky svůj podíl, ale čertužel i jim dosluhuje mikrofon, takže po cca 10 minutách (zuřivost! Strop vě výšce 2.30 a přesto nad hlavama serfujou mošteři, kusy seker, kopí a trojzubců se válí úplně všude, bicák rozlívá po parketu vodu, po které se krááásně padá, všichni se válí na hromadě) nadchází čas coverů. At the Gates? Jo, je to tam. Sama hudba Rambo je trochu jako třeba The Great Deciever, ale mnohem víc thrash, větší zběsilost. Ale o hudbu tam ani tak nešlo. Po zhruba půlhodině (?) vystoupení končí, kdy všichni leží na velké kupě, čísi noha se ti zaráží do zad, skočil na tebe metrákovej typ, a ty se přesto směješ jak blázen. Je to prostě fajn.
Cesta zpět podle stejného modelu jako cesta tam (jen rychlost dosahuje tentokrát i 150). A zítra si dáme repete, tentokrát na outcold, milkman, a pak tam bude ještě nějaká pseudo-p®ank kapela, co hraje covery operačky.
(pokud jste z brna a chcete jezdit na koncerty autem, zkuste se se zavčas ozvat mirkovi - ultima.ratio@seznam.cz , je myslím zbytečný, abychom jezdili ve dvou-třech lidech jak tomu občas taky bývá).
Více na old.czechcore.cz
|
