Jak asi někteří z vás již zaregistrovali, měli jste již před koncem minulého roku možnost obohatit svoje hudební sbírky o novou desku HEAVEN SHALL BURN – Whatever it may take. Velkolepá akce u příležitosti jejího vydání, která se měla konat v prosinci minulého roku v německém Rossweinu se nakonec díky sněhové kalamitě nekonala. Kromě dvou kapel se do místa konání žádná další nedostala. My však víme svoje a pokud jsme se tam byli s menšími obtížemi schopni dopravit my, nebo kapela Darwin, která přijela z Holandska, dost dobře nedokážu pochopit, že kapely, které to měly pouze nějakých 150 km dorazit nemohly.
Abychom však nebyli o něco ochuzeni, byl dohodnut termín nový a to 23.3. Místo konání stejné jako při prvním nezdařeném pokusu, rovněž tak i složení kapel.
Jak už se stalo poslední dobou dobrým zvykem při našich výjezdech na koncerty do sousední Říše, i tentokrát pro nás bylo připraveno dostatečné množství sněhu na silnici. Prvním přátelským uvítáním z úst našich milých sousedů bylo vřelé pozvání do garáže na hraničním přechodu, k podrobnějšímu seznámení s obsahy našich kapes, zavazadel i vnitřností našeho vozidla, běžnému člověku jinak nepřístupných. Pozvání jsme s díky přijali a odměnou nám bylo hezkých 40 minut, strávených ve vybrané společnosti pánů s knírky. Po jejich nemilém zjištění, že jsme Drug Free následovalo rozloučení a odjezd.
Jelikož návštěvnost se očekávala trochu větší, než by byl schopen pojmout tradiční prostor Jugendhausu v Rossweinu, konal se koncert ve vedlejší budově, která v nitru ukrývala solidní sál divadelně-tělocvičnového typu.
Koncert začal něco okolo deváté, kdy mohly být v sále bratru tři, čtyři stovky lidí. Němečtí DESTINY byli na úvod příjemným rozhoupáním. Jejich muzika v sobě nezapře svůj vzor nalezený v Poison the well. Asi se i časem odhodlám k tomu, zjistit jak znějí na cd, které jim před nedávnem vyšlo. Na něm by snad i mohly být dotažený některý hluchý místa, kde druhá kytara evidentně chyběla.
Pro dokončení resumé z prosincové „release party“ následovali holandští DARWIN. Ti mají své aktuální album na Lifeforce records a to mě vážně hodně baví, především díky zpěvákově projevu, se kterým si ve studiu asi dost vyhráli. Stylově navíc trochu vybočují s řady klasických Lifeforce kapel se spoustou postupů, které byste čekali nejspíš u mnohem rockovější kapely, ale zde je jejich provedení hodně zdařile vsazeno do tvrdého obalu. V sále už se rozjela slušná rozcvička, povětšinou notně nekoordinovaná, chvílemi však o to vtipnější. Trochu mě zamrzelo, že jsem nemohl pro Darwin zajistit koncert v Praze na termín, o který měli zájem, jelikož se kryl s koncertem jiným. Snad to vyjde jindy...
Asi nejvíc z celého večera jsem byl zvědav, jak bude vypadat vystoupení FALL OF SERENITY. Je to už dost dlouho, co jsem je naposledy viděl a od té doby hodně poposkočili k lepšímu. Jejich poslední deska na Voice of Life je ryzí deathmetal. Ačkoliv kapely podobného ražení bývají naživo dost statické a na koukání to moc zábava není (teď nemluvím vůbec o hudbě), FOS to vyřešili obsazením dvou zpěváků, kteří dokáží atmosféru rázem změnit. V sále zavládla rázem notně severská atmosféra. Kluci to měli vážně dost zmáknutý.
Pokud by v tuhle chvíli pro mě večer skončil, byl bych naprosto spokojen a klidně bych se i obešel bez následujících dvou kapel. MAROON, označovaní za první německou vegan sXe kapelu se u mě odepsali hned prvním songem – Firestorm od Earth Crisis. Fakt mi docela vadí, když kapela začne hned coverem od někoho jinýho. Běsnění v sále neznalo samozřejmě mezí a vypadalo to, že Maroon jsou dnes hvězdou večera. Oblibu mají opravdu velkou. Hudebně je to už o poznání slabší. O to tu ale zřejmě asi stejně moc nejde. Tvrdé metalové sekačky, které znějí v podání stovek podobných kapel mnohem lépe... Na mysli mi hned vytanula vzpomínka na koncert Birthright, při kterým bych se byl schopen nudou podřezat. Zde ale byla na prvním místě stránka obsahová – texty s klasickou vegan sXe tématikou v minimálně nápaditým podání. Jak se zdálo, všichni je měli dokonale naučeny. Asi je to záměr, aby člověk hned pochopil o čem text je a za čím si kapela stojí, ale ja dávám přednost větší hravosti se slovy a významy. Vliv již zmiňovaných Earth Cris se rozhodně nezapřel.
Docela zklamání znamenalo i vystoupení hlavní kapely večera HEAVEN SHALL BURN. Už jsem je viděl víckrát v mnohem lepší formě. Nebo jinak, tohle byl nejhorší jejich koncert, kterej jsem viděl. Nemá asi význam popisovat vám jakou muziku tahle kapela produkuje, protože jste je asi všichni viděli minimálně jednou na Flufffestu. Zazněly songy ze všech jejich alb a bylo po koncertě.
Nezapomeňte, už za 14 dní (6.4.) koncert Until the End, Unearth, Liar, Cataract, Heaven Shall Burn a Copykill v Saalfeldu...
Více na old.czechcore.cz
|
