(DIY)

Venku je další super deska dvou domácích kapel, což už je samo o sobě důvod zbystřit. No a když je navíc po všech stránkách tak povedená jako právě tato, máme tu hned několik důvodů navíc. Pojďme se na ně tedy podívat z trochu bližší perspektivy.

Jedním z hlavních a výše naznačených důvodů je tentokráte obal, booklet a vůbec celkové zpracování desky a tak začneme právě tady. Už samotný nápad je geniální a jeho provedení je navíc dotažené téměř k dokonalosti, což říkám s plným vědomím toho, kolik je za celkovým konceptem a jeho realizací práce a asi i nervů. Vždycky se mi líbí, když někdo najde odvahu narušit nějakou klasickou stylovou šablonu toho, jak by věci "měli vypadat" a udělá to prostě jinak. Takže tady máme bílý obal, který je postaven na portrétních fotkách členů obou kapel a přitom to s obsahem vyrytým do drážek koresponduje skvěle. Samozřejmě hlavně proto, že jen fotkama to nekončí. Díky jednoduchému, ale perfektně vymyšlenému postupu, totiž můžete obrázky různě měnit a skládat nové fotky z různých artefaktů obličejů a ve vyseknutých okýnkách se vám tak zjevují dosti bizarní kombinace. Obal, který tak na první pohled vypadá naprosto civilně, tak dostává úplně nový rozměr. Tento trik je pak ve zjednodužšené formě použit i na středových etiketách a i tam dává smysl a funguje.

To už ale mám tedy v ruce samotnou desku a první odpaluju stranu VICTIMS OF HATE. Celkem dlouho jsem se k žádné jejich nahrávce nedostal, zaregistroval jsem jen nějaké personální změny, ale můžu říct, že v tady zaznamenané podobě jsou vynikající. Všech 6 skladeb si s přehledem udržuje na začátku nastavenou laťku agresivity a nahrávce ani na chvilku nepadá řetěz, což se v podobném stylu celkem často stává. I momenty, kdy V.O.H. svůj severem načichlý d-beat zpomalí, zůstane nad ním viset těžká ponurá nálada a atmosféra zmaru. Všechny nástroje jedou v totální součinosti a je slyšet, že kluci mají už lecos odehráno, což jasně dokazují i občasné a suveréně zmáknuté melodické vyhrávky. Hodně se mi líbí i zpěv, žádné blití za každou cenu, ale hrubý a zároveň pořád dostatečně čitelný projev, plus texty, které rozhodně mají co říct. Celkově super dojem podtrhuje silný zvuk ze studia Davos, který k muzice sedí naprosto perfektně. A když nad tím teď tak přemýšlím, tak mě napadá, že tam slyším i inspiraci v klasickém českém hard core/punku jako např. Rat Race. Možná to je jen moje podvědomí, možná je to tím českým zpěvem, ale ať už je to, jak chce, funguje to jak hovado!

U SCALP je pak výše zmíněná inpirace v domácím hc/punku poloviny 90. let už zcela jasná a přiznaná od úvodního kytarového riffu. Bicí jedou vlastně klasický punkový rytmus, což mě nikdy nevadilo a rozhodně mi to nevadí ani tady. Možná by jim ale občas slušela větší agresivita (platí pak asi i o celkovém zvuku) a tah na branku, v pár místech se nemůžu ubránit dojmu, že je to trochu odnikud nikam. Nutno ale dodat, že  těchto momentů je fakt jen pár, celková energie je i tady v červených číslech a asi taky není úplně fér to hodnit ve srovnání s V.O.H., kteří hrají stylově mnohem větší nářez. I Scalp se nebojí ubrat plyn a i oni pracují s chytrou kytarovou melodikou, kterou naprosto perfektně podtrhuje basa, která celkem často opustí schéma kopírování kytary a pak je to naprostá paráda! Pestrost jejich songům dodává i občasné střídání vokálů, ale naštěstí vévodí ten Martinův, v zajímavé a naléhavé poloze, opět ale dobře srozumitelný i nafrázovaný. Díky tomu celkem snadno pochytíte texty i ze samotné nahrávky a rozhodně je dobré jim věnovat pozornost, jsou velmi podstatnou součástí celku. Všechno, co se mi na Scalp líbí se pak krásně protne ve finální skladbě Stát a Jít, která je tím nejlepším zakončením, téhle parádní desky. 

Největší respekt všem zůčastněným. Podporujte svou lokální scénu.

https://scalpband.bandcamp.com/

http://bandzone.cz/voh